Kavárny
Kavárny, oázy klidu, odpočinku a rozjímání u vybrané kávy a dortu, ale i centra kulturního života měst - Paříže, Vídně, Prahy a mnoha dalších. Místa, kde se scházeli intelektuálové, básníci, spisovatelé, bohémové a jiná umělecká elita, a kde se také utvářely politické skupiny a jejich programy.
První prastaré kavárny vznikaly v islámském světě a odtud se šířily do Evropy. Do italských Benátek už roku 1629, do rakousko-uherské monarchie přinesla kávu památná bitva s Turky u Vídně roku 1683. Nedlouho na to, roku 1702, se otevřela kavárna v Brně a o dvanáct let později zahajuje provoz první kavárna i v Praze, v domě U zeleného hada.
Společenský
život v evropských městech dostává novou podobu, z otevřených oken se
do ulic line příjemná vůně dotud málo známého exotického nápoje...
Saint-Cirq-Lapopie, Francie, 2007
Do
Evropy se káva dostala později než čaj. Zpočátku to vůbec neměla lehké, kněží se
ji totiž snažili zakázat jako „ďáblův nápoj“. Na poslední chvíli ji však
zachránila šťastná náhoda - osvícený papež Kliment VIII. se ji před vynesením
rozsudku rozhodl ochutnat, káva mu zachutnala, a tak se nakonec stala „pravým
křesťanským nápojem“.
Paříž, Francie, 2010
Pařížské
kavárny existují od 17. století a slouží jako centra společenského a
kulinářského života. K nápojům, které se tu tradičně podávají, patří „grande
crème“ (velký šálek bílé kávy), rozlévané víno, „un pastis“ (z anýzového alkoholu)
a „un espresso“ (malý šálek černé kávy).
Honfleur, Francie, 2012
Bohémské
prostředí kaváren s oblibou navštěvovali mnozí umělci a filosofové.
Častými hosty v nich byli třeba Voltaire, Jean-Jacques Rousseau, Denis Diderot
či Jean Baptiste d'Alembert. Atmosféra kaváren se stala zdrojem inspirací či
nápadů a živým centrem pro výměnu informací, často spolehlivějších a
objektivnějších než poskytovaly noviny.
Rosans, Francie, 2017
Francouzi
si pěstují svou „café kulturu“,
která představuje časté vysedávání po kavárnách. Popíjejí v nich lahodný,
aromatický nápoj, který povznáší ducha, pozitivně stimuluje různé procesy
v lidském těle, zvyšuje bdělost, výkonnost, vytrvalost a - jak šarmantní
Francouzi tvrdí - i vtip.
Noyers, Francie, 2017
Ve
vybraném prostředí francouzských kaváren bylo podáváno několik druhů kávy,
čokoláda, likéry, dorty a zmrzlina. A denní tisk. Jen v Paříži bylo už v
roce 1723 asi 323 kaváren, do roku 1790 jich přibylo více než 1.500. Byly
místem pro setkání s přáteli, pro diskuze o kultuře, umění i politice,
nebo také o četbě a rozjímání o samotě.
Valletta, Malta, 2013
Světově
proslulý fenomén vídeňských kaváren a jejich kultura (mj. zapsány na seznam
dědictví UNESCO) se šířily
do dalších zemí. Typické jsou pro ně malé stolky, na něž je káva podávána, dřevěné
židle typu Thonet, boxy, noviny v držácích a prvky interiérového designu v
historickém stylu.
Fribourg, Švýcarsko, 2014
„Lidé milují věci důvěrně známé a vzorové. Proto každý trpí při zprávě, že jeho oblíbená kavárna se bude zavírat.“
Jack Welch 1935
Edam, Holandsko, 2018
„Teplé v zimě a chladné v létě, s dobrou kavárnou a - abych nezapomněl - se zajímavými obrazy.“
David Edward Finley
(1890-1977)
Hindeloopen, Holandsko, 2018
O
rozšíření kávy v Německu a dnešním Beneluxu se postarali holandští
námořníci a kupci. První
kavárny stály poblíž přístavů a sloužily hlavně příchozím cizincům, kteří už je
znali a vyžadovali je. Postupně pronikaly do vnitrozemí a stávaly se výsadou
bohatších domácích obyvatel. Ti se snažili napodobovat francouzské zvyky a mezi
nimi právě pití vybrané kávy.
Samos, Řecko, 2010
„Káva musí být horká jako peklo, černá jako ďábel a sladká jako láska.“
Charles Maurice de Talleyrand (1754-1838)
Samos, Řecko, 2010
„Štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho dosahování.“
F. M. Dostojevskij (1821-1881)
Samos, Řecko, 2010
„Mám raději vřelou ženu a chladnou kávu. Jedno i druhé vám umožní, že se nespálíte.“
Albert Chevalier (1861-1923)
Valletta, Malta, 2013
„Není snadné věřit člověku, který nepije kafe.“
Laurell K. Hamilton (1963)
Valletta, Malta, 2013
„Co je nejlepší k šálku kávy? Další šálek.“
Henry Rollins (1961)
Další reportáže
Další reportáž: Paláce
Paláce - velkolepá sídla, obytné části hradů, zámků, reprezentačních městských obydlí, ve kterých šlechta trávila zimu. Později se staly významnými, architektonicky pozoruhodnými budovami ve městě.
Další reportáž: Památníky
Památníky a stély nad zemí, tichá kamenná svědectví s vytesanými nápisy o tom, že tu někdo před námi byl a jednou, že jsme tu byli i my. Připomínají nejen to, že jsme tu byli, ale i jací jsme byli.
Další reportáž: Koně
Jako nikdo jiný kůň pomohl rozvinout lidskou civilizaci. Bok po boku prošel s člověkem světadíly a tisíciletími, doprovodil jej jako společník a přítel. Přesto zůstal svobodným a nepokořeným.