Petrohrad, Rusko, 2015 

Bazény, fontány, vodní kanály a umělé zavlažování byly součástí zahrad přední Asie už v období 4.000 let př. n. l. Starověké Persii je přisuzována mytická rajská zahrada, označovaná jako „paradis“. Bazény faraonových zahrad starého Egypta byly tak velké, že bylo možné se po nich projíždět plachetnicí. Vodní plochy zpříjemňovaly klima pod Sluncem rozpálenou oblohou.

Samos, Řecko, 2010 

Zvětralá malta se vydroluje ze spár, opukové kvádry drží pohromadě jen staré zdřevnatělé stonky, ze zaprášených zdí promlouvá historie. V antice tu bylo jedno z center řecké kultury a umění, ze zdejších vinic teklo proudem vynikající červené víno a spolu s proslavenou keramikou plnilo městské pokladnice. Věhlas ostrova povznesli i slavní Řekové Pythagoras, Ezop a Epikuros, kteří se na něm narodili. 

Abbaye de Fontenay, Francie, 2017

V rozvoji středověkých klášterních zahrad byl patrný vliv církve. Zahradnické práce soustředěné na ovocnářství, zelinářství, vinohradnictví či chmelařství, ale i studium a pěstování léčivých bylin bylo významnou náplní mnoha řádů. Kláštery se tak staly jedním z mála pokračovatelů prastaré římské zahradní kultury. 

Noyers, Francie, 2017 

Středověké zahrady od Pyrenejí a Alp na sever se rozvíjely převážně u venkovských hospodářských stavení, především jako užitkové. Pěstovaly se v nich ovocné stromy, různé druhy zeleniny, aromatické a léčivé byliny nebo květiny, které vyjadřovaly nějakou symboliku (nevinnost či božskou lásku), jako růže, lilie a konvalinky. 

Château de Chenonceau, Francie, 2017 

Barvy, vůně a romantická zákoutí zahrad Château de Chenonceau neboli „zámku šesti žen“, po královském paláci ve Versailles druhého nejnavštěvovanějšího zámku v celé Francii. Krásu mu dodalo šest šlechtičen, které se postupně vystřídaly v jeho vlastnictví, byla mezi nimi i sama královna Kateřina Medicejská.   

Palácio de Queluz, Portugalsko, 2011 

Zahrad a parků si majitelé mnohdy cenili více než samotných paláců v nich ležících. Jejich úpravami dávali najevo svou nápaditost, ale i moc a majetnost. Rostliny z celého světa vysázené do záhonů připomínajících obrazce, květiny neuvěřitelných tvarů a barev, besídky, zahradní zákoutí a zastavení se stávaly múzou slavných malířů a básníků. 

Palácio de Queluz, Portugalsko, 2011

Střídmou renesanci vystřídalo ornamentální baroko a rokoko. Záhony dostaly oblé křivky pečlivě sestříhaných živých plotů, mezi kterými vznikalo množství okrasných i účelových staveb - belvedérů, pavilónů, altánů, pergol, míčoven, oranžérií, skleníků, ptačích voliér, ale také studoven a divadel. Barokní zahrada se stala reprezentačním prostorem pro četné slavnosti a společenská setkání.

Giethorn, Holandsko, 2018 

Venkovské zahrady přímo navazovaly na okolní krajinu, využívaly nerovností terénu a vody jako důležitého zdroje i motivu. Vynikaly jednoduchostí a přehledností, účelností, kontrastem světel a stínů a otevřenými pohledy do okolní malebné krajiny. 

Giethorn, Holandsko, 2018

Na přelomu 19. a 20. století učinila zahradní umělkyně paní Gertrude Jekkyl „převratný objev“ - pěstování trvalek ve skupinách. Zpracovala mnoho návrhů barevných kombinací a spustila hotovou květinovou revoluci. Majitelé venkovských sídel začali svá stavení obklopovat polštáři od jara do podzimu stále kvetoucích půvabných rostlin.

Giethorn, Holandsko, 2018

Záhony trvalek tvořily celé kobercové pásy, stáčely se do nepravidelných tvarů či se shlukovaly do samostatných ostrůvků. Tak je nápaditá paní Jekyll navrhla. Využila tajemství barev drobných kvítků, jejich odstíny nechala pozvolna přecházet jeden v druhý, aby květinový koberec působil harmonicky a malebně.

Keukenhof, Holandsko, 2008 

Každé jaro tu rozkvete na 7 miliónů tulipánů, narcis, hyacint a krokusů. Keukenhof neboli „Zahrada Evropy“ je největším květinovým parkem starého kontinentu. Jeho jméno je odvozeno z výrazu „kuchyňský dvůr“ - původně se tu nacházela zahrada pro potřeby zámecké kuchyně. Cibulovité květiny tu pečliví Holanďané poprvé vysadili v roce 1949, rok na to zahradu otevřeli pro veřejnost.

Giethorn, Holandsko, 2018

Současné trendy pozměnily někdejší ideu okrasných zahrad - ty dnešní jsou dílem zahradního architekta, který jejich podobu více přizpůsobuje charakteru domu. Část z nich však stále naplňuje původní hlavní myšlenku, a tou je léčit. A odpočívat v objetí okouzlujících květin a regenerovat v nich mysl i tělo.

Vídeň, Rakousko, 2008

Mráz vlézá pod kabát, tělo i duši zahřívá pravý grog nebo šálek horké čokolády. Prosincový vzduch provoněly pečené kaštany, pražené mandle a čerstvé cukroví, na domech světélkují girlandy, ke zpomalení chůze a rozjímání vyhrávají koledy. To jsou Vánoční trhy na vídeňské Kärntner Straße, jejichž nezaměnitelnou atmosféru zpestří i barevné kytice a adventní dekorace. 

Křivoklátsko, Česká republika, 2014 

Podzim vzal do ruky paletu a štětec a od konců rostlin na ně začal nanášet jemné odstíny pastelových barev. Pomalu prostoupí všemi listy, celou rostlinou i lesem a až se tou krásou naše oči nabaží, jeden po druhém opadají a na zemi se položí přes sebe, aby ztišily naše kroky odhalenou zimní přírodou. 

Wales, 2012 

„Dobýt svět a zasahovat do jeho záležitostí - viděl jsem, že se to nedaří. Svět je živoucí věc, do níž nelze zasahovat. Kdo do něj zasahuje, ničí jej. Kdo po něm sahá, ztrácí jej.“

Lao-c', 6. stol. př. n. l.

Reportáž: Ulice a náměstí

Charakter místa, ve kterém žijeme, citelně působí na projevy našeho chování, zdraví, kvalitu života a radost z něj. Poskytuje nám čas a dodává energii, pro přítomnost i budoucnost tak důležité.  

Reportáž: Kavárny

Kavárny, oázy klidu, odpočinku a rozjímání, ale i centra kulturního života. Místa, kde se scházeli intelektuálové, básníci, spisovatelé, bohémové a jiná elita. Společenský život dostal novou podobu.

Reportáž: Paláce

Paláce - velkolepá sídla, obytné části hradů, zámků, reprezentačních městských obydlí, ve kterých šlechta trávila zimu. Později se staly významnými, architektonicky pozoruhodnými budovami ve městě.