Kniha věnovaná všem těm, kteří mají rádi koně, chtějí se s nimi více a podrobněji seznámit, porozumět jim a začít se jim aktivně věnovat. Obsahuje proto takové kapitoly jako vývoj koně, domestikace a počátky využívání koní pro rozmanité potřeby člověka, ve stručnosti popisuje anatomii a fyziologii, velmi názorně zpracovaný popis exteriéru koní (vč. srovnávání vybraných částí těla s člověkem), zajímavé poznatky z etologie a psychologie koní, přehled jejich plemen a chovů, praktické rady jak koně ustájit, ošetřovat a krmit, rady pro výcvik jezdce i koně či základy veterinární problematiky. Samostatná část je věnována minulému, současnému i budoucímu využití koní, a to především ve sportu a trávení volného času (tedy v dostizích, jezdeckém sportu, turistice, westernu či různých hrách). Kniha je psána čtivou formou s mnoha příklady a je doprovázena bohatým obrazovým materiálem (fotografiemi, ilustracemi, schématy).
Ojedinělý a povznášející pohled na člověka a jeho morálku - jako inspiraci k vlastnímu štěstí a bohatství. Kniha poslouží jako návod pro ty, kteří hledají sami sebe, slušnost, opravdovost a pravý smysl života. Přináší nejnovější poznatky a zajímavosti z dobově a společensky vysoce aktuálních témat - evoluce, antropologie, genetiky, psychologie, sociologie a v neposlední řadě důležité rady, týkající se správné výchovy dětí. Rozebírá, co jsou klíčové prvky a projevy morálky a čím je podmíněno lidské štěstí. To vše propojuje do překvapivých souvislostí, jejichž naplňování přispívá k sebepoznání, prožívání radosti a důstojnosti. Tedy k „sebenaplnění“ a celkové kvalitě lidského života. Kniha je psána poutavou formou s mnoha příklady, místy s humorem a nadsázkou. Text prokládá přes 200 barevných fotografií a množství pečlivě vybraných citátů slavných osobností od starověku až po současnost.
Naučně-populární kniha, vzdávající poctu koním - spolutvůrcům dějin a vzestupu lidské civilizace, současně i magickým společníkům člověka, kteří ho naplňovali a inspirovali. Reprezentativní a obrazově bohaté dílo se zhostilo fascinující myšlenky o vyjádření dějinného vztahu člověka a koně, jejich šest tisíc let dlouhé společné cestě, kterou krok za krokem mapuje v celkem 40 kapitolách. Začíná v hloubi třetihor, pokračuje domestikací a podmaňováním koně člověkem, jeho postupem jako zvířete jezdeckého a vojenského, zemědělského i tažného. Kůň se pro člověka stal nejen pomocníkem, avšak i druhem a věrným přítelem. Společně s ním prošel všemi kontinenty, staletími a tisíciletími, až do současnosti, kterou kniha jejich společnou cestu uzavírá. Vzniklo tak dokumentárně hodnotné, výpravné dílo, v němž dvě hlavní postavy knihy - člověk a kůň - slouží zároveň jako prostředníci širšího poznání a vzdělání.
Z celé bohaté historie vztahu člověka a koně se kniha soustřeďuje na 15 vybraných, výjimečných příběhů těchto pozoruhodných zvířat, jimiž se doslova zaskvěla a navždy zapsala do paměti i srdcí nás lidí. A jejichž obsah nás snad nikdy nepřestane udivovat. Poutavou formou - vhodnou pro děti, mládež i dospělé čtenáře - líčí až jímavé příběhy slavných lidí a jejich koní od starověku až po současnost, jako např. slavného vojevůdce Alexandra Makedonského a jeho bájného Bukephala, pětice klisen, které v poušti založily plemeno legendárních arabských koní, trojice hřebců zakladatelů dostihově jedinečných anglických plnokrevníků, Napoleona a jeho slabosti pro bílé koně či nikdy neporažených koní Kincsem a Phar Lapa. A ve století nedávno minulém dojemné příběhy dvojic (člověka a koně) vítězů Velké pardubické nebo anglické Grand National v Liverpoolu. Bohatě ilustrovaná kniha vhodná nejen pro podzimní a zimní večery.
Je tomu už skoro 50 tisíc let, co si neseme hrdé označení Homo sapiens neboli člověk moudrý. Jako jediní z miliónů živočichů na planetě Zemi jsme byli obdařeni schopností myslet. Šedá kúra našeho mozku, zanedbatelně tenká vrstvička, představuje opravdové řídící centrum našeho myšlení a celistvého vnímání světa. Ta je stará přibližně 10 miliónů let. Díky ní jsme si svého života a své existence skutečně vědomi. Jako jediní. Každý z nás tak má svůj život k dispozici, aby jej dle svého rozhodnutí a odpovědnosti dobře naplnil, uskutečnil a prožil. A abychom se jako Homo sapiens po dobu, která je nám pro naše bytí na Zemi dána, projevili. Tak tedy hodně štěstí!
Budování pečlivě ohraničených
prostor, v nichž jsou všichni sami sebou, silní a spokojení. Vlastních
domů a domovů. Pospolité rodiny či semknutá příbuzenská společenství v nich
navozují pocit bezpečí a klidu. Doma mezi svými, chráněni před světem „tam
venku“. Rodinná či rodová obydlí si lidé
budují odpradávna - zatím první známá, jednoduchá byla odhalena
v Olduvaiské rokli v Tanzanii a jejich stáří se odhaduje na 1.900 000 let,
tedy dávno předtím, než se nám začalo říkat Homo sapiens neboli člověk moudrý. Ticho a bezpečí domovů nás
odpradávna vedlo k přemýšlení, plánování a tvořivosti. Ze svých soukromých
hájemství jsme začali utvářet svět.
„Kdo hledí zvenčí dovnitř otevřeným oknem, nevidí nikdy tolik jako ten, jenž pohlíží do okna zavřeného. Není hlubšího a více oslňujícího předmětu, než okno osvětlené svíčkou. To, co je možno spatřit ve sluneční záři, je vždy méně zajímavé než to, co se děje za skleněnou tabulí. V té černé nebo rozzářené díře žije život, sní život, trpí život.“
Charles Baudelaire, francouzský básník, (1821-1867)
Byli to opět staří Egypťané, kteří vymysleli účinnou ochranu před vnějším světem - jakkoli se v jejich pojetí a v případě dveří původně jednalo o „hranici a přechod do nadpozemského světa“. Nezdálo se zprvu, že se jednalo o nějaký převratný vynález. Teprve později začalo lidem docházet, co vše jim „obyčejné dveře“ umožňovaly. Udržovaly teplo nebo chlad v domě, uzavřely za sebou cenný majetek, přinášely pocit klidu a bezpečí, oddělovaly svět venku a uvnitř a poskytovaly tak cenné soukromí. Postupně plnily i estetickou funkci. Staly se inspirací pro mnoho moudrých přísloví, citátů i básní.
Sedadlo na čtyřech nohách a opěradlo na záda. Židle. Pro mnohé z nás kus nábytku tak běžný, že si ho sotva jen povšimneme. Přesto bychom si bez ní svůj život nedokázali představit. Sezení na ní se stalo nejen přirozenou součástí každého dne, židle se v našich dějinách stala doslova kulturním a historickým fenoménem. Je až neuvěřitelné, kolik jejích druhů bylo vymyšleno, kolika historickým či architektonickým slohům či designérským trendům během staletí podléhala, na co na všechno se použila, čeho všeho byla atributem a kolika pověrám, příslovím a metaforám dala vzniknout. Sedadlo na čtyřech nohách a opěradlo na záda...
Zátiší - ať už je lidská ruka vytvořila záměrně či neúmyslně, vypovídají o naší duši. O našem vkusu, náladě, představivosti a kreativitě. Nebo pouhé věcné potřebě. To slovo zátiší vlastně vzniklo složením dvou slov samostatných - neboli „za tichem“. Tedy někde, kde chtěl být člověk v tichu a klidu, sám a sám sebou. Alespoň na chvíli. Přemýšlet, odpočívat a nabírat síly. Pojďme se tedy podívat na to, jaká místa jsou nám příjemná, vlastní a proč.
Potřeba sounáležitosti - k jednotlivci, skupině lidí. Jinak řečeno - sociální potřeby. Nebýt sám či sama. K někomu patřit. Vědět, že na mě někdo myslí, má o mne starost a má mě rád. Jedna z nejzákladnějších lidských potřeb, kterou nám příroda dala do vínku. Máme ji v sobě odpradávna. A dobře, že ji máme.
Jako "člověk moudrý" se po planetě Zemi pohybujeme už téměř padesát tisíc let. Naplňujeme však svou existencí a tím vším, co děláme, to hrdé označení "moudrý" ? Jak si stojíme ve srovnání s ostatními živočichy ? A kdyby mohli mluvit, co by o nás říkali ?
