Samos, Řecko, 2010 

První pálená střešní taška byla použita asi 4.500 let před Kristem na Krétě, Řekové se tomuto řemeslu naučili zřejmě od Asyřanů. Od Řeků jej převzali Římané a výrobku dali název „taška“ (z latinského „teqere“ neboli „krýt“). Od Římanů jsme pak my převzali nejen způsob vypalování tašek, avšak i techniku jejich krytí - přežily celá tisíciletí, do dnešních dob je děláme stejně jako tehdy oni.

Óbidos, Portugalsko, 2011

V oblastech s dostatkem lesů lidé začali pokrývat střechy dřevěnými šindely. Byly méně hořlavé než došky, přesto se díky nim při požárech přicházelo doslova o střechu nad hlavou. Pokud byl v okolí lom, lidé na své střechy pokládali kamenné desky a později finančně nákladnější pálené tašky. Pohled na města shora začal připomínat pestrobarevnou strukturovanou mozaiku. 

Bonnieux, Francie, 2017 

Z doby vlády Karla Velikého se dochovaly záznamy o modelech tašek a způsobech jejich ukládání. Roku 794 vydal císař nařízení předepisující používání tašek jako nejlepší krytiny střech pro svá sídla a jejich hospodářské objekty. V té době se už zřejmě vědělo o takřka neomezené životnosti tohoto materiálu - dokázal podlehnout pouze válkám a následkům požárů.

Óbidos, Portugalsko, 2011 

„Prokážete největší službu státu a národu, když pozdvihnete nikoliv střechy domů, ale duše občanů, neboť je lépe, aby velké duše přebývaly v malých domech, než aby nízké duše číhaly v příbytcích velkých.“

Epiktétos (50-138 n. l.)

Monsaraz, Portugalsko, 2011 

„Muž s bílými vlasy je jako dům, na jehož střeše leží sníh. To ještě zdaleka nedokazuje, že v krbu není oheň.“

Albert Chevalier (1861-1923)

Samos, Řecko, 2010 

K obrovskému rozmachu stavebnictví přispěla výstavba tisíců církevních objektů, kostelů a klášterů. Často pompézní díla si žádala náročná řešení, architektonicky složité konstrukce střech vysoko nad zemí, pod něž se k bohoslužbám a modlitbám scházely zástupy věřících.

Évora, Portugalsko, 2011 

„Na konci našeho života nás nebudou soudit podle toho, 
kolik diplomů jsme získali, kolik peněz jsme vydělali
anebo kolik velkých věcí jsme vykonali.
Budou nás soudit podle tohoto:
byl jsem hladový a dali jste mi jíst.
Byl jsem nahý a oblékli jste mě.
Byl jsem pocestný a přijali jste mě
pod svou střechu.“

Matka Tereza (1910-1997)

Petrohrad, Rusko, 2015 

„Kdo přemýšlí o věčnosti, je jako někdo,
kdo pracuje na střeše vysoké věže:
nesmí trpět závratí.“

Otto František Babler (1901-1984)

Samos, Řecko, 2010

Kostely tu pevně spočívají na půdorysu řeckého kříže, zprostřed kterého se vypíná kupole coby symbol otevřeného nebe či mohutný dóm. Blankytně modrá barva stěn a střechy dává svatostánku pozvolna splývat s nebesy.

Versailles, Francie, 2010 

Střecha jako výraz vznešenosti a vrcholu moci. Zámek ve Versailles vzkvétal především za vlády „Krále Slunce“ Ludvíka XIV. jako symbol absolutistické monarchie. Představuje vrcholnou ukázku francouzského barokního klasicismu.  

Levoča, Slovenská republika, 2016 

„Kdo má větší střechu, má víc sněhu na střeše.“

Perské přísloví 

Lisabon, Portugalsko, 2011 

„Mít smysl je jako mít střechu na domě. Když jej nemáte, všechno ostatní je vám k ničemu.“

Alfried Längle (1951)

Hindeloopen, Holandsko, 2018 

„Čest a pohodlí zřídka bydlí pod jednou střechou.“

Anglické přísloví

Bretagne, Francie, 2012 

„Můžeš mi sebrat střechu nad hlavou, peníze i majetek, ale mou hrdost a naději mi nikdy nevezmeš.“

Pierette

Český Krumlov, Česká republika, 2012

„Málokterá z tašek na střeše si ještě vzpomene na kameny v základu.“

Valeriu Butulescu (1953)

Fribourg, Švýcarsko, 2014 

„Nestěžujte si na sníh na sousedově střeše, když máte špinavý práh.“

Konfucius (551-479 př. n. l.)

Reportáž: Zahrady

Zahrady - zdroje obživy i oázy klidu, výraz blahobytu a reprezentace. Měly návštěvníky oslnit, probouzet v nich pocity, vyvolávat sentiment, radost i sladkobolný smutek. A dělat lidi lepšími.

Reportáž: Ulice a náměstí

Charakter místa, ve kterém žijeme, citelně působí na projevy našeho chování, zdraví, kvalitu života a radost z něj. Poskytuje nám čas a dodává energii, pro přítomnost i budoucnost tak důležité.  

Reportáž: Kavárny

Kavárny, oázy klidu, odpočinku a rozjímání, ale i centra kulturního života. Místa, kde se scházeli intelektuálové, básníci, spisovatelé, bohémové a jiná elita. Společenský život dostal novou podobu.