Paříž, Francie, 2010

Na slavný Montmartre ročně stoupají dlouhé davy zvědavých návštěvníků. Po 222 schodech při tom procházejí kolem hustě porostlých, rozkvetlých strání. V nich svým životem tiše a nepovšimnutě žije nenápadný mikrosvět těch nejmenších živočichů na planetě. 

 Mikrosvět hmyzu. 

Chateau de Chaumont, Francie, 2017 

Každoročně od dubna do října se tu koná zahradní festival, na němž ti nejlepší zahradní designéři vystavují své návrhy v rozlehlém anglickém parku. Kvetoucí záhony se rozeznějí bzučivou melodií tisíců pilných včel, čmeláků a jiného hmyzu, za omamnou vůní se na svých pestrobarevných křídlech snesou hejna motýlů ze široka daleka.

Českolipsko, Česká republika, 2011 

Thymus neboli mateřídouška znamená ve starořečtině odvahu. Římští vojáci se před bojem koupali v jejím odvaru na kuráž, v dobách křížových válek ji dámy vyšívaly rytířům na šátky. A v poezii jsou její měkké, vonné polštáře spojované se vzpomínkami na doušky mateřské lásky. Růžovou barvou zdobí meze, medonosnými květy nabízí světu sladký nektar. Stačí si tiše sednout, naslouchat a pozorovat - je plná života.

Bretagne, Francie, 2011 

Krásnou a důstojnou slézovou růži pěstovali v Orientu již před tisíci lety. Množství velikých květů pastelových barev krášlilo zahrady, jak hedvábný papír tenké plátky květních kalichů od léta až do pozdního podzimu zvaly k návštěvě, sladkému nektaru a svému opylení hmyz - včely, čmeláky, pestré motýly a bezpočet starostlivých brouků.

Česká republika, 2011 

Nektarem z květů si samička čmeláka doplňuje zásoby v těle. Když má dost, vyhledá opuštěnou noru, připraví v ní oválnou komůrku a medový džbánek o velikosti malého náprstku u jejího vchodu. Na dno komůrky, do pečlivě nachystané voskové buňky, pak naklade několik vajíček, buňku překryje svým zadečkem a vše trpělivě zahřívá. Energii na to si doplňuje medem ze džbánku ve vchodu. 

Provence, Francie, 2017 

Římský filosof Plinius ji nazval „krví země“. Tekla odedávna. Svědectví o jejím odvěkém pěstování přinesly mezopotámské nálezy staré šest tisíc let. Jako medicínu ji na dvoře Marka Aurelia využíval slavný lékař Galén. Zchladila žízeň, poskytovala radost i úlevný stín před spalujícím středomořským Sluncem. 

Válečníky i básníky opěvovaná vinná réva. 

Limousin, Francie, 2017

Jemný odvar ze slézové růže dokázal tišit trávicí potíže a v zimě, kdy děti uléhaly na nachlazení, se popíjel na zánět průdušek. Jako léčivou rostlinu ji proto lidé odedávna vysazovali na předzahrádky nebo pod okna, aby byla dobře po ruce. 

Česká republika, 2011 

Mikrosvět všude kolem dokola nás je tak bohatý na život, plný barev, zvuků, vůní a kouzel. 

Bretagne, Francie, 2011 

Hortenzie dostala své jméno z latiny a znamená „patřící na zahradu“. V té je skutečnou královnou. Ne vždy tomu tak bylo. Do Evropy se dostala z Dálného východu, kde rostla divoce jako podrost tmavších lesů. Ruce anglických, holandských a francouzských pěstitelů ji rozvinuly do mnoha odrůd s barevnými tóny, jejich jemnými přechody a bohatostí květenství, ze kterých až oči přecházejí.

Česká republika, 2011 

Čmelák podle pachu pozná, zda květ před ním ten den již někdo navštívil. Podle toho si pak s rostlinou dá práci - probíráním listů urychluje její další kvetení, nabídku nektaru a pylu.

Bretagne, Francie, 2011 

S růží v ruce by se daly psát dějiny. 

Jako stará historická rostlina provází člověka od nepaměti, byla jedním ze symbolů Panny Marie, atributem mnohých světic, v květomluvě symbolem lásky (rudá je jejím vyznáním, žlutá projevem žárlivosti, bílá soužením z odmítání), vstoupila do literatury, mytologie a symboliky. Vznikla ze středověké růže keltské, z jejích květů se lisoval vonný olej, vařily čaje, sirupy, marmelády i léčiva.  

Reportáž: Krajina

Krajiny světa byly křižovatkami lidských osudů, které po staletích přicházely, zůstávaly nebo se beze stopy vytrácely neznámo kam. Vzpomínky a dětská tajemství jsou v nich však uloženy stále.

Reportáž: Člověk

Každý má svůj život k dispozici, aby jej dobře naplnil, uskutečnil a prožil. A abychom se jako Homo sapiens neboli člověk moudrý po dobu, která je nám pro naše bytí na Zemi dána, projevili. 

Reportáž: Domy

Rodinná obydlí si lidé budují odpradávna. Ticho a bezpečí domovů nás odpradávna vedlo k přemýšlení, plánování a tvořivosti. Ze svých soukromých hájemství jsme začali utvářet svět.