GENIUS  LOCI  Křivoklátska. Lovecký hvozd českých králů

30.01.2022

(1100 - 1658)

V hustém porostu mladých buků se ozval šramot. Větve se rozestoupily, na mýtinu vyšel statný dvanácterák. Zvědavě se rozhlédl, pak náhle uskočil do strany a rozeběhl se otevřeným prostorem. S dupotem se odrážel od země, každým dalším a dalším cvalovým skokem nabíral na rychlosti. Na hrdě vztyčené hlavě unášel korunu svého majestátného paroží. Z okraje lesa ho upřeně sledovalo mnoho párů očí. Honců, dychtivých psů a nervózních koní. Všichni čekali na povel vrchního lovčího. Ten vyčkával. Ještě. A ještě. Až napjaté ticho a syrový vzduch konečně protnulo jeho rázné: "Vypusťte psy!" Láje pestrobarevných psů se v mžiku rozlila po louce, hluboké rokle prostoupil jekot, táhlé vytí a překotné štěkání, které se odrážely od tmavých skal a v slábnoucích ozvěnách do daleka křižovaly celou krajinu. Vylekaní ptáci vylétli z korun stromů do bezpečí oblohy, po které sem a tam kroužili v nepřehledných hejnech. Jelen poplašeně přidával a strhával s sebou další zvěř, srnčí, jelení i kančí. Posvátný klid lesa se proměnil ve vzrušující drama, na stáda štvaných zvířat se dotahovala smečka vydrážděných psů. Za nimi se na splavených koních hnali jezdci, do luků a kuší už natahovali ostré šípy. Svěže zelené výhonky mladých buků skrápěly kapky čerstvé krve ... 

Srdce křivoklátských lesů odedávna tvořily hluboké listnaté lesy s hustým podrostem keřů, pestrých plodin, koberci trávy a vonných bylin pod nimi. Nebylo proto divu, že se tu dařilo zvěři. Půda navíc byla svažitá a kamenitá, k zemědělskému obdělávání tak nikoho nelákala. 

Hloubka, tajemství a bohatství křivoklátských lesů. Zdroj: foto autor
Hloubka, tajemství a bohatství křivoklátských lesů. Zdroj: foto autor

Královský lovecký hvozd

Dotud nedotčená divočina ležela nedaleko sídelního města Prahy a byla dobře přístupná hned ze dvou důležitých tras vedoucích na západ. Při jízdě koňmo z Pražského hradu navíc nebylo třeba překračovat žádnou větší řeku, cesta ještě k tomu vedla po rovině. Započetí tisícileté lovecké tradice tak nic nebránilo, naopak, vše se nabízelo.  

Jelení zvěř, královská stvoření v prastarých královských lesích Křivoklátska. Zdroj: Samphotostock
Jelení zvěř, královská stvoření v prastarých královských lesích Křivoklátska. Zdroj: Samphotostock

Za knížecí a později královskou honitbu Křivoklátsko sloužilo patrně již kolem roku 1.000 našeho letopočtu jako tzv. zeměpanský lovecký hvozd. V době míru byl lov důstojným způsobem, jak předvádět fyzické, bojové a organizační dovednosti, upevňoval navíc kolektivní myšlení a potřebnou spolupráci. Nebyl tedy pouhým zdrojem obživy, avšak i užitečnou sociální a diplomatickou událostí.  

Hrad Křivoklát

V mlze křivoklátských lesů i hloubi historických nejasností zde byl založen i první lovecký hrad knížat a králů. Stalo se tak patrně kolem roku 1.110, jak napovídají zápisy v nejstarší české, Kosmově kronice.  

Za vlády českého krále Přemysla Otakara I. či na počátku vlády Václava I. tu postupně vznikal kamenný, pozdně románský až raně gotický královský hrad, dokončený pak za Přemysla Otakara II. Podle okolních křivých stromů zvaných "kláty" či křivé plošiny neboli "plátu", na které byl postaven, dostal název. Křivoklát.  

Hrad Křivoklát v 17. století. Zdroj: Wikipedie, rytina Václava Hollara
Hrad Křivoklát v 17. století. Zdroj: Wikipedie, rytina Václava Hollara

V první polovině 13. století se stal Křivoklát jedním ze sídelních hradů českých králů a v roce založení nedalekého Karlštejna byl již více jak dvě stě let starý. V té době byl patrně nejdůležitější. Roli hlavního sídla přebíral od počátku 13. století v souvislosti s listinami vydávanými zde Přemyslem Otakarem I. a později Václavem I.

Na panovnických sídlech Křivoklátska se vedla významná jednání a vydávaly důležité listiny. Nejednou se tak odtud celému království skutečně vládlo. Zdroj: foto autor
Na panovnických sídlech Křivoklátska se vedla významná jednání a vydávaly důležité listiny. Nejednou se tak odtud celému království skutečně vládlo. Zdroj: foto autor

Zakládání dalších hradů na Křivoklátsku

Křivoklát však nebyl jediný. Počet středověkých hradů, tvrzí či opevněných dvorců, které panovníci na Křivoklátsku zakládali, dosáhl celého tuctu. Nedaleko se rozkládal známý dvorec ve Zbečně, který po celé 12. století sloužil jako jedno z center knížecího hvozdu, od roku 1249 zmiňovaný lovecký hrad Týřov, patrně tehdejší strážní bod nad důležitým brodem přes řeku Berounku, nebo dnešní Nižbor, založený zřejmě Přemyslem Otakarem II. a financovaný jihlavským a kutnohorským stříbrem. Často a rád na něm pobýval Václav II.

Kdo vše bral za mnohá staletí v panovnických hradech a tvrzích Křivoklátska za kliku ... ? Zdroj: foto autor
Kdo vše bral za mnohá staletí v panovnických hradech a tvrzích Křivoklátska za kliku ... ? Zdroj: foto autor

A v jejich okolí pak rozeseté hrady Jinčov, Jivno, Hradiště u Slatiny, Řebřík, Krakovec, Točník či Žebrák a Zbiroh, nebo zaniklé tvrze historických jmen Bušohrad a Stražiště. 

Křivoklátsko tak bylo za Přemyslovců a později i za Lucemburků jednoznačně upřednostňovanou a zvýhodňovanou oblastí. Hustota jejich staveb ve zdejších lesích je skutečně pozoruhodná a patrně nesouvisela pouze s lovem zvěře, nýbrž i s ochranou tradičních důležitých tras směrem na západ, možná i s nějakým kolonizačním záměrem. Od 12. století plnila zdejší panovnická sídla i roli společenskou a symbolickou - byly zde vydávány důležité listiny a vedena významná jednání. Více než z Pražského hradu se tak nezřídka vládlo ze sídel zdejšího hvozdu. Prestiž celého území to, samozřejmě, jen zvyšovalo. 

Karel IV. (1316 - 1378), český král a císař Svaté říše římské. Zdroj: Wikipedie, Votivní panel Jana Očka z Vlašimi
Karel IV. (1316 - 1378), český král a císař Svaté říše římské. Zdroj: Wikipedie, Votivní panel Jana Očka z Vlašimi

Král Karel IV. pak v návrhu zemského zákoníku Maiestas Carolina (Codex Carolinus) stanovuje Křivoklát jako nezcizitelné zboží. Přestože majetek byl v dalších staletích několikrát dán do zástavy různým šlechticům, vždy se vrátil do panovníkových rukou a zůstával v majetku Koruny české.

Autor článku:  Zdeněk Mahler