Karlštejn, Česká republika, 2005 

Po celá tisíciletí lidé seděli na zemi, uvelebovali se kolem ohně, pod sebou klestí, suchou trávu či kožešiny. Každý se těšil, že si po dlouhé chůzi nebo těžké práci sedne... Zavedení kamenných podlah, krbů a pecí nás však začalo ze země zvedat, způsob sezení se měnil. Začali jsme dosedat na sedáky s vysokými opěradly a podnožníky nebo na trůny, z obyčejného sezení se stával atribut moci. 

Valletta, Malta, 2013 

Historie židlí a jejich používání se začala psát před několika tisíci lety ve starověkém Egyptě. Byly vyrobeny z ebenového dřeva a slonoviny, vyřezávané a zlacené, posázené drahými kameny. Egypťané věřili, že židle musí představovat přirozené živoucí formy - nohy židlí proto znázorňovaly končetiny lvů s vytaženými drápy, býků s velkými paznehty nebo bosá chodidla zajatců.

Valletta, Malta, 2013 

Ve starověké antice muži dle platných společenských pravidel při jídle leželi na lehátkách (tzv. „lectus“) kolem jídelních stolů („mens“), kdežto židle na sezení („klismos“ či „solium“) byly určeny pro ženy a děti. 

Samos, Řecko, 2010 

Po období renesance přestala být židle výsadou vyššího úřadu a privilegiem bohatých. Stala se běžným doplňkem pro všechny, kteří si ji mohli dovolit koupit, začala se rychle používat a šířila se doslova všude. 

Vídeň, Rakousko, 2010 

Každá etapa v lidských dějinách či módní vlna dávala židlím jiný význam a dle potřeby měnila jejich druh a podobu. Už ve středověku byl velmi oblíbený tzv. „ušák“, existovaly i skládací sedačky, v baroku si široké sukně dam vyžádaly velké a hluboké sedáky, venkovní sezení přineslo oblibu proutěného nábytku. Všechny měly člověku poskytovat možnost odpočinku i lenošení. 

Doubrava, Česká republika, 2012 

Selské židle a stoly často napodobovaly nábytek určený pro bohatší společenské vrstvy. Měly však jednodušší vzhled, byly praktické a přizpůsobené potřebám každodenního vesnického života. Uvnitř obydlí měli hospodáři lavice, židli pouze jednu či dvě. Ty byly určeny pro vzácné návštěvy. 

Samos, Řecko, 2010 

Až do poloviny 17. století byla většina židlí ze dřeva, nejčastěji z dubu, který byl odolný a tvrdý. Někdy až moc. Proto se na sedadla začaly pokládat polštáře nebo se celé židle čalounily, neboli polstrovaly. Nejprve se na to používala kůže, pak drahý samet a hedvábí, a jak se obliba čalouněných židlí šířila, musely nastoupit i levnější a odolnější materiály. 

Samos, Řecko, 2010

S židlemi se pojí řada přísloví či metafor: „sedět pevně na židli“ znamená být si jistý, „hlavní židle“ ocenění pro nejlepšího hráče v orchestru, „spadnout se židle“ být překvapen či „přijít o židli“ ztrátu výhodného místa. Anebo jen prosté „pěkné posezení“, které znamenalo příjemné setkání s přáteli, třeba i s výhledem na šumící moře... 

Košice, Slovenská republika, 2013 

„Věci, které se snadno používají, přetrvají...“

Sori Janagi, japonský designér (1915-2011)

Provence, Francie, 2017 

„Existují tři druhy bohatství: největší ducha, druhé těla a třetí to vnější.“

Cicero (106-43 př. n. l.)

Normandie, Francie, 2012 

„Fénix odletěl, terasa osiřela, jen proud řeky plyne dál.“ 

Li Po (701-762 n. l.)

Reportáž: Zátiší

Slovo zátiší vzniklo složením slov - "za tichem". Někde, kde chce být člověk v klidu a sám. Vypovídají o naší duši. O naší náladě, představivosti a kreativitě. Nebo o pouhé věcné potřebě.

Reportáž: Střechy

Mít střechu nad hlavou znamenalo být chráněn před nepříznivým počasím a nebezpečím, mít soukromí a dobrý pocit. Jako terasy k odpočinku nebo okrasné zahrady se střechy využívaly už ve starověku.

Reportáž: Zahrady

Zahrady - zdroje obživy i oázy klidu, výraz blahobytu a reprezentace. Měly návštěvníky oslnit, probouzet v nich pocity, vyvolávat sentiment, radost i sladkobolný smutek. A dělat lidi lepšími.