Máchův kraj

19.02.2022

Vítr se opírá do lesklé hladiny jezer a čeří ji v nekonečno houpavých vlnek. Ty se ztrácejí a zanikají, ledva vzniknou a na jejich místě se vzedmou hned zase další. Po nich jak třpytivé konfety poskakují malé prchavé jiskřičky, které tu svými paprsky vykřesalo slábnoucí odpolední slunce. Pomalu už se sklání k obzoru, nad špičky křivolakých borovic, svým hustým jehličím šumících do kraje staletou ukolébavku, co se nikdy neomrzí. A nad tím vším bdí zříceniny temných kamenných hradů, s pamětí sahající do dávných časů hlouběji, než si kdo vůbec dokáže představit. To je romantický Máchův kraj. 

Země dala dozrát dalšímu obilí, nad úrodnými lány kraje bdí staletý hrad Berštejn. Zdroj: foto autor
Země dala dozrát dalšímu obilí, nad úrodnými lány kraje bdí staletý hrad Berštejn. Zdroj: foto autor

Máchova krajina se rozprostírá přes dvě pozoruhodná, svébytná území, která jí dodávají onen pověstný romantický charakter. 

Českolipsko

První tvoří rovinatější, rozlehlými lesy pokryté plochy, táhnoucí se jižně od České Lípy, starobylého města někdejších pánů z Lipé. Tmavé borové porosty se tu střídají se sytě zelenými poli a pastvinami a lesknoucími se plochami táhlých rybníků a jezer. Máchova, Novozámeckého, Břehyňského, Dolanského, Hamerského, Holanského a dalších. Na jejich okrajích vodní hladiny zvolna přecházejí do okolních luk. Vysoké šustící rákosí je bludištěm světu nepřístupného života vodních ptáků - divokých kachen, černých lysek a roháčů.  

V polích zapomenutá boží muka. Blesk tu prý zabil sedláka s jeho koněm, když spěchali domů před bouřkou. Zdroj: foto autor
V polích zapomenutá boží muka. Blesk tu prý zabil sedláka s jeho koněm, když spěchali domů před bouřkou. Zdroj: foto autor

Rozlehlé pastviny lemují původní dřevěné ohrady z kulatých klád, paletu mnoha odstínů zelené v nich oživují pestrá stáda hnědo a černo bíle strakatých krav. A koně. Vždycky se tu chovali. A dobří. Tažní i jezdečtí, kteří místním lidem pomáhali. Přežít. 

Je poledne, Slunce vystoupalo vysoko na oblohu, odsedlaní koně odpočívají po jízdě. Tak tomu tady bývalo od nepaměti. Zdroj: foto autor
Je poledne, Slunce vystoupalo vysoko na oblohu, odsedlaní koně odpočívají po jízdě. Tak tomu tady bývalo od nepaměti. Zdroj: foto autor

Českolipsko bylo od nepaměti územím významných měst a sídel královských a šlechtických rodů. Vysoko nad krajinou s někdejšími lesy Valdštejnů se vypínají středověké hrady, tiší svědci bohaté historie tohoto kusu české země. Největší a nejznámější z nich je Bezděz, založený českým králem Přemyslem Otakarem II. ve 13. století.  

Krása místní skromnosti. Zdroj: foto autor
Krása místní skromnosti. Zdroj: foto autor

První písemná zmínka o stejnojmenné vsi pod ním je z roku 1264, o necelých třicet let později ji král Václav II. dokonce povýšil na město. Jako mnoho jiných obcí zdejšího kraje byl i Bezděz - s převážně německy mluvícím obyvatelstvem - v novodobé historii připojen k sudetskému Německu a po druhé světové válce vysídlen.

Kokořínsko

Druhým územím, které Máchovu kraji dodává jeho pověstný romantický charakter, je dramatické, skalními srázy, doly, přírodními bludišti a hlubokými roklemi brázděné Kokořínsko na jihu. Malebná údolí a stráně tzv. Kokořínského dolu jsou posázené sluncem vypálenými a štiplavou karbolkou provoněnými roubenými chalupami se záplavami barevných letniček v předzahrádkách. A s příběhy mnoha lidských generací, ukrytých ve světnicích za jejich malými okny.

Okna do světnice a příběhů kokořínské roubenky. Zdroj: foto autor
Okna do světnice a příběhů kokořínské roubenky. Zdroj: foto autor

Celý tento kraj nad lesy stráží dva hrady - Kokořín, postavený po roce 1320 patrně pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé, a renesančně přestavěná, raně gotická Houska. Ta dodnes patří k nejlépe dochovaným hradům svého zakladatele, krále Přemysla Otakara II.

Karbolí natřené trámy, hašeným vápnem bělostná omítka, na zahrádce pár zdejších letniček - a chalupa je zase jako z cukru. Zdroj: foto autor
Karbolí natřené trámy, hašeným vápnem bělostná omítka, na zahrádce pár zdejších letniček - a chalupa je zase jako z cukru. Zdroj: foto autor

Kokořínsko je svou krásnou přírodou tak vzácné, že se roku 1976 stalo součástí stejnojmenné chráněné krajinné oblasti. 

Doksy a Dubá

Centrem českolipské části Máchova kraje je neveliké město Doksy, centrem kokořínské části pak město Dubá.

Doksy vznikly po příchodu německých kolonistů na popud českého krále Přemysla Otakara II., aby s jejich pomocí ochránil dvě důležité obchodní stezky - mělnickou a žitavskou - před rozpínajícím se rodem Markvarticů. První písemná zmínka o městě je z královy listiny psané v Písku v roce 1264. Město nejvíce povznesl sám Karel IV., od něhož Doksy získaly významná privilegia (soudní pravomoci, možnost konání týdenních trhů či právo várečné). V letech 1366 až 1367 tu dokonce nechal založit tzv. Velký rybník o úctyhodné rozloze 350 ha. Ten se dnes nazývá Máchovo jezero.

Oblouková vjezdová brána do jednoho z velkolepých dubských statků. Zdroj: foto autor
Oblouková vjezdová brána do jednoho z velkolepých dubských statků. Zdroj: foto autor

Karlův syn Zikmund Lucemburský později celé panství zastavil Janu z Michalovic, který jej společně s Berky z Dubé začlenil do protihusitské enklávy. Husité pak roku 1426 bezdězské panství vyplenili. Ještě jednou byla oblast citelně poničena, a to v období pustošivé třicetileté války.  

„Šťastný je ten, kdo může strávit život mezi sobě rovnými a klidně žít ve svém chudém domově, beze strachu, bez závisti, bez předstírání, bez ctižádosti.“ Joachim Du Bellay, francouzský básník (1522 - 1560). Zdroj: foto autor
„Šťastný je ten, kdo může strávit život mezi sobě rovnými a klidně žít ve svém chudém domově, beze strachu, bez závisti, bez předstírání, bez ctižádosti.“ Joachim Du Bellay, francouzský básník (1522 - 1560). Zdroj: foto autor

Po ní byl celý kraj dosídlen Němci. Dlouho tak vydržel. V letech 1938 až 1945 patřily německy mluvící Doksy v rámci Sudetské župy ke Třetí říši. Po skončení Druhé světové války v nich došlo k téměř kompletní výměně obyvatelstva i místních názvů. Začala se psát nová historie.  

Dokské a dubské romance. Zdroj:  foto autor

První písemná zmínka o městečku Dubá, centru kokořínské části Máchova kraje, pochází z roku 1253. Dosvědčuje tzv. "nadání" obce Dubá a několika okolních vesnic králem Václavem I. tehdy nově založenému řádu křížovníků s červenou hvězdou. 

Centrem panství Václava Berky z Dubé byl nedaleký Zakšín (poprvé zmíněn roku 1402). Zdroj: foto autor
Centrem panství Václava Berky z Dubé byl nedaleký Zakšín (poprvé zmíněn roku 1402). Zdroj: foto autor

Oblast však byla příliš vzdálená, a tak ji řád po roce 1257 prodal Ronovcům. Ti Dubou vlastnili po následujících téměř 400 let. Nejvýznamnější větev rodu, ke které patřil pražský purkrabí Hynek Berka, pak dědičně používala predikát "z Dubé". Poslední Berka z Dubé, Václav, propadl po bitvě na Bílé hoře roku 1620 majetkem i hrdlem. Město tak bylo konfiskováno a přešlo do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. 

Rozkvetlý život a nové naděje za oknem stavení, kterým prošly bezpočty lidských osudů. Zdroj: foto autor
Rozkvetlý život a nové naděje za oknem stavení, kterým prošly bezpočty lidských osudů. Zdroj: foto autor

Ještě jednou vstoupila Dubá ve všeobecnou známost. Vyprávění o nešťastné lásce a otcovraždě, která se tu stala v roce 1774, inspirovalo českého básníka a prozaika Karla Hynka Máchu. Příběh samotný a jeho tajemná okolní příroda se staly podnětem pro napsání jeho lyrickoepické básně Máj, která je považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. 

Karel Hynek Mácha a jeho kraj

Mácha si celou tuto oblast velmi oblíbil. Byl silným romantikem a vášnivým cestovatelem. Většinou chodil pěšky - denně urazil i 60 km, a to i přes noc, takto doputoval z Prahy až do severní Itálie a zpět. Vyhledával přírodní krásy, zaměřoval se na místa bohatá historií. První delší cestu uskutečnil v roce 1832 - vedla z Prahy přes Mělník právě na Kokořín, Housku, Doksy a Bezděz.  

Karel Hynek Mácha (1810 - 1836). Zdroj: Wikipedie, portrét od Jana Vilímka (výřez).
Karel Hynek Mácha (1810 - 1836). Zdroj: Wikipedie, portrét od Jana Vilímka (výřez).

V krajině, kterou tak intenzivně vnímal, Máchu zjevně přitahovaly hrady a jejich zříceniny. Sepsal celý seznam "hradů spatřených" (obsahuje na 90 jejich názvů, mnohé z nich navštívil opakovaně) a celkem 115 kreseb a akvarelů (např. hradů Hazmburk, Kokořín, Houska, Bezděz, Ralsko, Kost či Trosky). Kreslil je pod širým nebem, z dálky a za pomoci dalekohledu, doma pak některé z nich koloroval.    

Hrad Hazmburk, kresba Karla Hynka Máchy z roku 1833. Zdroj: Wikipedie
Hrad Hazmburk, kresba Karla Hynka Máchy z roku 1833. Zdroj: Wikipedie

Odkazy české veřejnosti na vztah Karla Hynka Máchy k tomuto kraji se ozývaly už koncem 19. století. Teprve v roce 1961 se však v průvodcích vymezil pojem Máchova kraje jako definovaného území o rozloze celkem 1.813 km2. Název se rychle vžil, ten původní, který zřejmě příliš připomínal německou minulost oblasti ("Dubské Švýcarsko"), rychle upadal v zapomnění.  

Karel Hynek Mácha, český básník a prozaik, představitel romantismu a zakladatel moderní české poezie, tak zůstává v tomto kraji napořád, dávno po své nešťastné smrti v roce 1836. 

Autor článku a fotografií:  Zdeněk Mahler