Pohádka jménem Giethoorn

18.03.2022

Touha podívat se alespoň na chvíli do pohádek, které známe z dětství. Které jsme před spaním poslouchali nebo četli a jejich obrázky nás unášely do snů či oživlé je sledovali v televizi. A přitom se šťastně choulili do bezpečí vyhřátých peřin. Touha podívat se do těch Ladových a Trnkových pohádkových chaloupek a malých světniček, užívat si jejich kouzla, klidu a tepla. A malými okny z nich se dívat na svět venku. Ta touha být zase dítětem, vrátit se zpět, zastavit čas. 

Ve středovýchodní části Holandska leží stará provincie Overijssel a uprostřed ní malá osada Giethoorn. Nejsou v ní žádné silnice ani pořádné cesty, vesnice je protkána samými vodními kanály a k domům se nelze dostat jinak než lodí. I místní pošťák tu rozváží dopisy na pramici. 

V zrcadle vodní hladiny pohádkový svět Giethoornu ještě sílí. Zdroj: foto autor
V zrcadle vodní hladiny pohádkový svět Giethoornu ještě sílí. Zdroj: foto autor

Osada vznikla ve 13. století a její název Giethoorn pochází od stovek kozích rohů (gietehorens), které tu první obyvatelé objevili v bažinách poté, co zvířata utonula při povodních tři století předtím. 

Giethoorn byl založen jako malá, skromná osada sběračů rašeliny. Mnohaletým řezáním a těžením této suroviny, původem z pravěkých mokřadních rostlin, vznikaly hluboké jámy a koryta, postupně zalévané a vyplňované vodou. 

Giethoorn je protkán sítí vodních kanálů, které tvoří dopravní i životní tepny této obce. Zdroj: foto autor
Giethoorn je protkán sítí vodních kanálů, které tvoří dopravní i životní tepny této obce. Zdroj: foto autor

Krajina se měnila v soustavu rybníků a jezer, propojených vodními kanály, a ostrovů mezi nimi. Na nich si místní obyvatelé začali stavět útulné domy a malé farmy, pokryté jak klobouky hřibů doškovými střechami. Přístup na ostrovy byl možný pouze po vysokých dřevěných mostech nebo na tradičních úzkých člunech, tzv. punters, tlačených dlouhou tyčí neboli punteraarem.

Konve s mlékem od pár kravek ze stáje stavení, čekající na svoz. Lodí, jak jinak. Zdroj: foto autor
Konve s mlékem od pár kravek ze stáje stavení, čekající na svoz. Lodí, jak jinak. Zdroj: foto autor

Domky byly přes úzké vodní kanály, "hlavní i boční ulice", naproti sobě stavěny tak, aby na sebe sousedé vzájemně viděli. Z této typické nizozemské vesnice je nejen patrné, jak rádi žijí Holanďané s vodou a na vodě, avšak také pohromadě. V klidu, skromnosti a ve vzájemném porozumění. 

Vodní kanály oddělující stavení a jejich pozemky, ne však přátelství jejich obyvatel. Zdroj: foto autor
Vodní kanály oddělující stavení a jejich pozemky, ne však přátelství jejich obyvatel. Zdroj: foto autor

V krajině poznamenané tvrdou prací a nelítostnými podmínkami tak postupně vznikla kouzelná vesnice. Uspořádáním, architekturou i duchem. Prostá a jednoduchá, dnešní realitě tak vzdálená. Ticho a klid v ní přerušují jen hlasy vodních ptáků a jemné šustění rákosu ve větru. Je sotva skutečná, pohádkově krásná. 

Obrázky giethoornské pohádky.  Zdroj:  foto autor

Giethoornu se pro jeho vodní kanály, malé dřevěné mosty propojující jednotlivé ostrůvky (je jich tu více jak 170) a nevšední krásu začalo přezdívat "Benátky severu" nebo také "Nizozemské Benátky". Za staletí se tu změnilo naštěstí jen málo. Oblast dnešního národního parku Weerribben-Wieden, ve které vesnice leží, je i nadále sytá, bohatě zelená a poklidná. Žijí v ní necelé tři tisícovky milých, přátelských a pohostinných obyvatel. 

Tak tedy hodně štěstí ... A úcty zároveň.

Vodní hladina se zklidnila a znehybněla, ptáci se už schovali do houštin, pomalu se stmívá, pohádka chýlí ke konci. Dobrou noc ... Zdroj: foto autor
Vodní hladina se zklidnila a znehybněla, ptáci se už schovali do houštin, pomalu se stmívá, pohádka chýlí ke konci. Dobrou noc ... Zdroj: foto autor

Touha podívat se alespoň na chvíli do pohádek, které známe z dětství. A malými okny jejich světniček se dívat na ten svět venku. Touha být zase dítětem, vrátit se zpět, zastavit čas. Giethoorn. 

Autor textu a fotografií:  Zdeněk Mahler