Svítání v kraji modré trávy

23.12.2021

Přesně tři sta let po objevení Ameriky Kolumbem bylo v roce 1792 vyhlášeno jedním z dnešních jedenapadesáti států USA i Kentucky. Neveliký stát, tvořený plošinou a nevysokou pahorkatinou lemuje na jihozápadě Apalačské podhůří, na západě se sklání do Mississippské nížiny. Vnitrozemské klima a krátké mírné zimy určily Kentucky jeho hospodářský charakter.

Kentucky bylo původně územím řady indiánských kmenů - Kríků, Čikasavů, Čerokiů, Šavanů a Irokézů. První evropští průzkumníci sem dorazili ve druhé polovině 17. století. Samostatným a patnáctým státem USA se Kentucky stalo 1. června 1792. Zdroj: Pixabay

Daří se tu pšenici, kukuřici, konopí, bavlníku a především tabáku. Miliardové zisky, které se na pravé straně "účetní šibenice má dáti - dal" rozplývají v obláčcích kouře stoupajícího z cigaret, však dnes zdaleka nejsou tím jediným, co Kentucky staví na nohy a slaví je.

Blue Grass Country

V roce 1850 se tu začalo roztáčet soukolí dostihového průmyslu. Oslavilo již 170 let svého trvání, Kentucky jako stát je o pouhých padesát let starší než jeho vlastní dostihy. Slunný a malebný kraj s množstvím staveb v koloniálním stylu, patřícím dnes již neodmyslitelně ke kulturně historickým památkám většiny států Ameriky, odkrývá svá zvláštní kouzla již za svítání.

Název Kentucky patrně pochází z irokézského slova "kenhtá:ke" neboli louka či prérie. Zdroj: Pixabay

"Meadow Lands", rozsáhlé louky a pastviny tohoto kraje, získávají s dopadem prvních paprsků na kapkami rosy posetý travní porost pastvin modravý nádech. Efekt mizí s rozedněním, štěstí má ten, kdo má smysl pro krásu a přivstane si. Podle tohoto zvláštního jevu se Kentucky začalo říkat Blue Grass Country neboli "Kraj modré trávy".

Kentucky neboli "Kraj modré trávy" a koní pasoucích se na ní. Zdroj: Pixabay

Do již bohaté sbírky démantů zvané Kentucky pak přibyl ten nejtřpytivější, do země vyvolené vstoupil dle hesla "svůj k svému" vyvolený. Do šťavnaté a výživné blue grass se s chutí zakousli první angličtí plnokrevníci. Cesta z kolébky chovu těchto koní a turfu zároveň, z Anglie, do Ameriky trvala rovných osm týdnů.

Kentucky se pomalu rozeznívalo klapáním petlic u boxů plnokrevníků. Zdroj: Pixabay

Slepý Lexington

Lodě naložené plnokrevníky odrážely od západního pobřeží britského souostroví vstříc náročné plavbě přes Atlantik. Cíle však dosáhly jen některé. Stovky cenných zvířat v podpalubí se potopily neznámo kde ve vodách neklidného oceánu. Na Nový svět však mezi těmi šťastnými vstoupil hřebec Lexington, narozený v symbolickém roce 1850, v roce počátků dostihového sportu v Kentucky.

Na kentuckých pastvinách vyrůstá výkvět amerických dostihových koní. Zdroj: foto autor

Po vykládací rampě ho museli vést zvlášť opatrně, byl slepý. Nevidomé zvíře však v sobě skrývalo opravdu jedinečné fondy. Jeho prapraděd byl prvním vítězem anglického Derby a praděd byl z dostihové dráhy stažen pro absenci vážnějších soupeřů. Lexingtonovi potomci pak doslova drtili konkurenci na drahách Ameriky celých šestnáct let a v šampionátu plemeníků vynesly svého slepého otce šestkrát na trůn absolutního krále.

Kentucké město Louisville se proslavilo dostihy. Nachází se tu závodiště Churchill Downs, na němž se každoročně první květnovou sobotu koná věhlasné Kentucky Derby a další významné dostihy tříletých "Thoroughbreads" neboli anglických plnokrevníků. Tyto dostihy jsou vyvrcholením 14 dní trvajícího Kentucky Derby Festival. Zdroj: Pixabay

Americký dostihový průmysl

Šerý svět Lexingtonův se uzavřel v roce 1875, kdy tento hřebec, považovaný za zakladatele zářného amerického chovu a jednoho z vůbec nejlepších koní 19. století, jako pětadvacetiletý vydechl naposledy.

Pokud se zde zrovna neběhají dostihy, jsou tréninkové dráhy plné koní, připravujících se na důležité závody. Zdroj: Pixabay

Dějiny amerického plnokrevného chovu jsou skutečně spojeny především s Kentucky. Tento stát se stal "ideální líhní koní". Na přibližně patnácti stech kilometrech čtverečních se nachází kolem čtyř set farem a stájí, ročně se zde rodí přes 4.000 hříbat, pastviny jednoho z největších hřebčínů v kraji lemuje na 37 kilometrů ohrad.

Autor článku: Zdeněk Mahler