Legendární trio

22.12.2021

Sto vskutku královských klisen neboli "Royal Mares" na Britských ostrovech splnilo svůj epochální úkol. S legendární hřebčí trojicí Byerley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb daly světu fenomenální koňské plemeno, skutečné hrdiny dostihových drah. Anglické plnokrevníky. 

Sto vybraných královských klisen neboli "Royal Mares" začalo do měkké trávy Britských ostrovů pokládat skutečně výtečné potomstvo. To nejlepší však teprve mělo přijít. Zdroj: Unsplash
Sto vybraných královských klisen neboli "Royal Mares" začalo do měkké trávy Britských ostrovů pokládat skutečně výtečné potomstvo. To nejlepší však teprve mělo přijít. Zdroj: Unsplash

Když se koncem 17. století výbojní Turci objevili při svých taženích povážlivě blízko evropského středu, až v Uhrách, vytáhly proti nim i anglické oddíly a s nimi jistý kapitán Robert Byerley.  

Byerley Turc

Při obléhání města Vídně v roce 1683 mu neznámý holandský voják za 100 guldenů pohotově nabídl překrásného orientálního hřebce, kterého ukořistil v tureckém táboře. Kapitán ani na chvíli nezaváhal. Koně si přivlastnil i sebevědomým pojmenováním Byerley Turc. Vraník se projevil jako mimořádně bystré a rychlé zvíře, zejména když v jedné bitvě zachránil svému pánovi život. Na tomto koni absolvoval kapitán Byerley celé tažení Viléma III. Oranžského až do Irska. 

Kořistní hřebec Byerley Turc, osobní válečný kůň kapitána Roberta Byerleyho. Zdroj: Wikipedie, John Wootton
Kořistní hřebec Byerley Turc, osobní válečný kůň kapitána Roberta Byerleyho. Zdroj: Wikipedie, John Wootton

Válečné zásluhy hřebce pak ocenil tím, že jej doporučil na podstatně klidnější a příjemnější působiště. Do chovu mezi královské klisny. Byerley Turc se osvědčil jak v boji, tak v plemenitbě. Dával vítěze dostihů v poslední čtvrtině sedmnáctého století. Byl prvním ze tří legendárních hřebců, kteří společně se stovkou "Royal Mares" dali vzniknout plemeni anglických plnokrevníků. 

Darley Arabian

Druhý hřebec, a jediný pravý arab, byl potomkem jedné z nejcennějších Mohamedových klisen Ku-Hai-Lan. Narodil se roku 1702 na náhorní planině Nedžed v samotném centru Arabského poloostrova a v syrském Damašku jej získal lord Thomas Darley od šejka Mirzy výměnou za zbraně.

Hřebec Darley Arabian z prastaré arabské rodiny Ku-Hai-Lan, pocházející z náhorní planiny Nedžed. Vyobrazení z roku 1837. Zdroj: archiv autora
Hřebec Darley Arabian z prastaré arabské rodiny Ku-Hai-Lan, pocházející z náhorní planiny Nedžed. Vyobrazení z roku 1837. Zdroj: archiv autora

Úskočný šejk si však obchod záhy rozmyslel a požadoval nádherného čtyřletka nazpátek. Nařídil zabít každého, kdo se jen pokusí vzácné zvíře vyvézt ze země. Darleyho námořníci za tiché měsíční noci ovázali hřebci kopyta látkou, vyvedli ho na pobřeží, opatrně naložili do podpalubí a vytáhli kotvu. Loď se vzácným koněm, pojmenovaným nyní jako Darley Arabian, za úsvitu už směřovala na západ. Rozlícený šejk Mirza okamžitě odeslal britské královně Anně žádost o bezpodmínečné vrácení hřebce.  

Panovnice přečetla naléhavé řádky s pochopením, ale místo aby vyhověla, požehnala novému plemeníku v královských stájích. Darley Arabian začal s "Royal Mares" plodit absolutní výkvět tehdejšího dostihového světa. V pořadí se stal druhým, co do významu ale bezesporu nejdůležitějším z trojice legendárních hřebců.

Godolphin Barb

Třetí se jmenoval Godolphin Barb. Původem to byl, jak jméno napovídá, berber narozený kolem roku 1724 patrně v Jemenu. Jeho životní cesta byla klikatá, plná nejasností a zvratů, ale zakončená osudově šťastnou náhodou.  

Třetí z nejslavnějších, mnohokrát zatracovaný až málem zatracený, ale nakonec tak výjimečný, hřebec Godolphin Barb. Vyobrazení z roku 1837. Zdroj: archiv autora
Třetí z nejslavnějších, mnohokrát zatracovaný až málem zatracený, ale nakonec tak výjimečný, hřebec Godolphin Barb. Vyobrazení z roku 1837. Zdroj: archiv autora

Do Evropy se dostal pod jménem Bu Sham neboli "Nepravý" jako dar francouzskému panovníku Ludvíku XV. od marockého sultána. U dvora však tento hřebec sklidil, díky svému nevalnému vzhledu, spíše posměch. V módě tehdy byli elegantní andaluzští a neapolští koně, mezi kterými Bu Sham skutečně nevynikal. A tak malého, nepěkného hřebce raději odprodali pařížskému obchodníkovi. Kůň pak tahal po městě káru s vodou. Hrubé zacházení, podvýživa a zanedbanost z něj udělaly zlé a zchátralé zvíře. V takovém stavu se hnědák dostal do rukou handlířů.  

Za směšnou částku ho koupil jistý Cooke a přes kanál La Manche převezl zbědovaného koně lodí do Anglie. V první hospodě ho hned prodal, dost možná, že propil, a uhradil Bu Shamem útratu. I hostinský se nevábného koně zbavil, jakmile našel zájemce. Tak šel Bu Sham z ruky do ruky. Nakonec se ocitl ve stáji lorda Godolphina. 

Královská přízeň, trpělivost chovatelů a šťastná náhoda se spojily - vznikl anglický plnokrevník. Zdroj: Pixabay
Královská přízeň, trpělivost chovatelů a šťastná náhoda se spojily - vznikl anglický plnokrevník. Zdroj: Pixabay

Svou kariéru plemeníka zahájil kuriózním, jak jinak u tohoto hřebce, způsobem. Hřebec Hobgoblin, pravnuk Darleye Arabiana, nechtěl připářit klisnu Roxanu. Podkoní ji tedy potají, možná i ze škodolibého žertu, kryl vysmívaným Godolphin Barbem. Ze spojení se do roka narodil hřebeček Lath, který později na dostihové dráze porážel jednoho favorita za druhým. Podkoní nevydržel a "šel s pravdou ven". Potěšený lord pak Bu Shama poctil svým jménem - napříště hřebec působil jako Godolphin Barb. S "Royal Mares" zplodil sice výjimečné, avšak nepříliš početné potomstvo. Byl již stár a poznamenán pohnutým životem. 

Na startovní čáry dostihových drah se postavili ti nejlepší z nejlepších. Zdroj: Pixabay
Na startovní čáry dostihových drah se postavili ti nejlepší z nejlepších. Zdroj: Pixabay

Zrodili se angličtí plnokrevníci

Tak se na přelomu 17. a 18. století královská přízeň, hledání několika prozíravých mužů i šťastná náhoda osudově setkaly: hřebci Byerley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb korunovali staleté úsilí králů a otevřeli úplně novou éru. Se stovkou "Royal Mares" počali nekonečný sled koní fenomenálního dostihového plemene, kteří podle místa svého zrodu dostali pojmenování - angličtí plnokrevníci.  

Autor článku:  Zdeněk Mahler