Sto vskutku královských klisen neboli "Royal Mares" na Britských ostrovech splnilo svůj epochální úkol. S legendární hřebčí trojicí Byerley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb daly světu fenomenální koňské plemeno, skutečné hrdiny dostihových drah. Anglické plnokrevníky.
Když se koncem 17. století
výbojní Turci objevili při svých taženích povážlivě blízko evropského středu,
až v Uhrách, vytáhly proti nim i anglické oddíly a s nimi jistý
kapitán Robert Byerley.
Při obléhání města Vídně
v roce 1683 mu neznámý holandský voják za 100 guldenů pohotově nabídl
překrásného orientálního hřebce, kterého ukořistil v tureckém táboře.
Kapitán ani na chvíli nezaváhal. Koně si přivlastnil i sebevědomým pojmenováním
Byerley Turc. Vraník se projevil jako mimořádně bystré a rychlé zvíře, zejména
když v jedné bitvě zachránil svému pánovi život. Na tomto koni absolvoval
kapitán Byerley celé tažení Viléma III. Oranžského až do Irska.
Válečné zásluhy hřebce pak ocenil
tím, že jej doporučil na podstatně klidnější a příjemnější působiště. Do chovu
mezi královské klisny. Byerley Turc se osvědčil jak v boji, tak
v plemenitbě. Dával vítěze dostihů v poslední čtvrtině sedmnáctého
století. Byl prvním ze tří legendárních hřebců, kteří společně se stovkou
"Royal Mares" dali vzniknout plemeni anglických plnokrevníků.
Druhý hřebec, a jediný pravý
arab, byl potomkem jedné z nejcennějších Mohamedových klisen Ku-Hai-Lan.
Narodil se roku 1702 na náhorní planině Nedžed v samotném centru Arabského
poloostrova a v syrském Damašku jej získal lord Thomas Darley od šejka
Mirzy výměnou za zbraně.
Úskočný šejk si však obchod
záhy rozmyslel a požadoval nádherného čtyřletka nazpátek. Nařídil zabít
každého, kdo se jen pokusí vzácné zvíře vyvézt ze země. Darleyho námořníci za
tiché měsíční noci ovázali hřebci kopyta látkou, vyvedli ho na pobřeží, opatrně
naložili do podpalubí a vytáhli kotvu. Loď se vzácným koněm, pojmenovaným nyní
jako Darley Arabian, za úsvitu už směřovala na západ. Rozlícený šejk Mirza
okamžitě odeslal britské královně Anně žádost o bezpodmínečné vrácení hřebce.
Panovnice přečetla naléhavé řádky s pochopením, ale místo aby vyhověla, požehnala novému plemeníku v královských stájích. Darley Arabian začal s "Royal Mares" plodit absolutní výkvět tehdejšího dostihového světa. V pořadí se stal druhým, co do významu ale bezesporu nejdůležitějším z trojice legendárních hřebců.
Třetí se jmenoval Godolphin
Barb. Původem to byl, jak jméno napovídá, berber narozený kolem roku 1724
patrně v Jemenu. Jeho životní cesta byla klikatá, plná nejasností a zvratů,
ale zakončená osudově šťastnou náhodou.
Do Evropy se dostal pod jménem
Bu Sham neboli "Nepravý" jako dar francouzskému panovníku Ludvíku XV. od
marockého sultána. U dvora však tento hřebec sklidil, díky svému nevalnému
vzhledu, spíše posměch. V módě tehdy byli elegantní andaluzští a neapolští
koně, mezi kterými Bu Sham skutečně nevynikal.
A tak malého, nepěkného hřebce raději odprodali pařížskému obchodníkovi.
Kůň pak tahal po městě káru s vodou. Hrubé zacházení, podvýživa a
zanedbanost z něj udělaly zlé a zchátralé zvíře. V takovém stavu se
hnědák dostal do rukou handlířů.
Za směšnou částku ho koupil
jistý Cooke a přes kanál La Manche převezl zbědovaného koně lodí do Anglie.
V první hospodě ho hned prodal, dost možná, že propil, a uhradil Bu Shamem
útratu. I hostinský se nevábného koně zbavil, jakmile našel zájemce. Tak šel Bu
Sham z ruky do ruky. Nakonec se ocitl ve stáji lorda Godolphina.
Svou kariéru plemeníka zahájil kuriózním, jak jinak u tohoto hřebce, způsobem. Hřebec Hobgoblin, pravnuk Darleye Arabiana, nechtěl připářit klisnu Roxanu. Podkoní ji tedy potají, možná i ze škodolibého žertu, kryl vysmívaným Godolphin Barbem. Ze spojení se do roka narodil hřebeček Lath, který později na dostihové dráze porážel jednoho favorita za druhým. Podkoní nevydržel a "šel s pravdou ven". Potěšený lord pak Bu Shama poctil svým jménem - napříště hřebec působil jako Godolphin Barb. S "Royal Mares" zplodil sice výjimečné, avšak nepříliš početné potomstvo. Byl již stár a poznamenán pohnutým životem.
Tak se na přelomu 17. a 18. století královská přízeň, hledání několika prozíravých mužů i šťastná náhoda osudově setkaly: hřebci Byerley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb korunovali staleté úsilí králů a otevřeli úplně novou éru. Se stovkou "Royal Mares" počali nekonečný sled koní fenomenálního dostihového plemene, kteří podle místa svého zrodu dostali pojmenování - angličtí plnokrevníci.
Autor článku: Zdeněk Mahler
Štolba Viléma Augusta, vévody z Cumberlandu, procházel chodbou podvečerní stáje a ujišťoval se, zda jsou vévodovy plnokrevníci v pořádku. Koně už spořádali pravidelný příděl krmení, v slaměné podestýlce ještě vyhledávali zbytky píce. U jednoho stání se Štolba zdržel: klisna Spiletta završila jedenáctý měsíc své březosti, chovatel od ní každým dnem...
Angličtí plnokrevníci, nejrychlejší koně všech dob, opouštěli zemi svého zrodu, konkurence na pevnině vzrůstala. Nikdo netušil, že skutečný fenomén, který opanuje evropskou dostihovou elitu, se ohlásí ze vzdálené uherské pusty.
Zatímco klisně Kincsem patřil závěr století devatenáctého, dvě nastupující princezny vcházely do bran století dvacátého.