Válečný žár antiky

17.12.2021

Mračna pouštního prachu se zvedla i pod kopyty statisíců koní perských vojáků. Peršané, vyhlášení chovatelé a jezdci starověku, ve svém drezérském umění zašli ještě podstatně dále, než bylo do té doby běžné. Koně naprosto cíleně připravovali do bitev: za ohlušujícího křiku vojsk a kovového třesku sečných i bodných zbraní, v pachu lidské i zvířecí krve je na cvičištích nutili přeskakovat hořící překážky, raněné i mrtvé, přivykat atmosféře bitevních polí, aby se plachá a bázlivá zvířata ve skutečném boji neplašila a strachy neobracela na útěk. Kůň podstupoval takové zkoušky a musel si zvykat na takové skutečnosti, které od přírody odporovaly jeho povaze, instinktům a pudu sebezáchovy. Pán si to přál.  

Koně byli do bitev cvičeni tak, aby potlačovali své instinkty a projevy přirozeného chování - plachost, strach, snahu o útěk. Zdroj: Unsplash
Koně byli do bitev cvičeni tak, aby potlačovali své instinkty a projevy přirozeného chování - plachost, strach, snahu o útěk. Zdroj: Unsplash

Peršané, válečníci z "krajiny koní"

Krev mrzačených a mrtvých tekla proudem, zabíjení patřilo k lidským dějinám, dobyvatelé se spokojeně rozhlíželi. Privilegovaná jízda tvořila čelo armády i perského krále - panovníkův předvoj dokonce čítal celou tisícovku obrněných vojáků na koních, za nimi se šinula stejná formace kopiníků. Respekt a sílu střídala vznešenost, za bojovníky obřadně kráčelo deset posvátných koní z nížiny Nissai, oděných do zdobných, mimořádně cenných postrojů a vyšívaných pokrývek. Následoval posvátný vůz Diův, který táhlo osmispřeží bílých koní. Vozataj je řídil ze země, na vůz se nesmělo ani vstoupit. Teprve pak, za tímto dlouhým procesím, se ve svém voze taženém vzácnými nissaiskými hřebci vezl panovník. Celý průvod uzavíralo deset tisíc brněním řinčících pěšáků a deset tisíc jezdců na koních. 

Řečtí jezdci a koně tarpanního typu. Zdroj: archiv autora
Řečtí jezdci a koně tarpanního typu. Zdroj: archiv autora

Dle pramenů řeckých historiků vůbec největší jízdní armádu čítající přes osmdesát tisíc koní shromáždil Xerxes. Kyros, Dareios a jiní perští králové do svých armád s oblibou nasazovali vojáky vazalských národů - zejména ničím nespoutané kočující pastevce. Ti byli nad jiné vynikajícími jezdci a lukostřelci. Barbarsky divocí asijští Aithiopové nosili na hlavách kůže stažené z koňských lebek se vztyčenýma ušima a hřívami splývajícími až na záda. Hrůzný dojem z těchto válečníků předcházel jejich zdrcujícímu útoku. Před ničím se nezastavili, nad nikým neslitovali, zabíjeli, na co přišli. Byli nazýváni "nesmrtelnými". Každý padlý bojovník byl totiž pohotově nahrazen novým, jako by si nikdo ničeho nevšiml. 

Asyrští hřebci. Zdroj: archiv autora
Asyrští hřebci. Zdroj: archiv autora

Kromě koní, kteří měli v perské armádě skutečně výsostné postavení, vojevůdci do svých oddílů chytře včleňovali i slony a velbloudy. Věděli totiž dobře, že koně nesnáší velbloudí pach, plaší se, obracejí na útěk a v řadách nepřátelské jízdy vyvolávají zmatek. 

Úloha koně coby válečného zvířete zvyšovala jeho prestiž, obdiv a úctu k němu. Zdroj: Samphotostock
Úloha koně coby válečného zvířete zvyšovala jeho prestiž, obdiv a úctu k němu. Zdroj: Samphotostock

Král Kyros velel armádě o sto dvaceti tisících výkonných jezdcích, k nimž se ještě přidávalo na dva tisíce koňmi tažených vozů s hrozivě vyčnívajícími bodci a kosami a na šest set tisíc pěšáků. Jako lovečtí slídiči byli před postupujícími řadami vysíláni zvědové, aby prozkoumali terén a doporučili pak tu nejlepší taktiku. Kyros dokázal nasadit už i obléhací stroje a výkonné katapulty, s šesti sty jezdci doslova rozmetal přes šest tisíc gardistů. Silné armádní jezdectvo umožňovalo prakticky všem státům Přední Asie vybudovat rozsáhlé říše, krajinu křižovaly stovky poslů - nejprve na neosedlaných koních, pak dokonce i na vyšších sedlech bez třmenů (ty snad vůbec poprvé použili útoční Hunové ve druhém století před naším letopočtem). Předávaly si důležité zprávy a rozkazy, zajišťovaly rychlé spojení.

Antická civilizace ovlivnila přilehlá území Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Zdroj: Samphotostock
Antická civilizace ovlivnila přilehlá území Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Zdroj: Samphotostock

Asyřané, stavitelé válečných cest

Pod kopyty koní pádících na velké vzdálenosti se začaly zpevňovat základy budoucích silnic, hlavních dopravních tahů. Kvalitu cest dokázali jejich pečlivou úpravou pozvednout další udatní válečníci - Asyřané. Vyhovění potřebě jedné záhy vyvolávalo potřebu druhou: při chůzi na nepřirozeně tvrdých silnicích koně rychle začali kulhat. A kulhání koní znamenalo konec smělých plánů i těch nejodvážnějších dobyvatelů. Na kopytech koní se už ve čtvrtém století před naším letopočtem proto objevuje první ochranné obutí, tzv. hiposandály, jakýsi vývojový předstupeň skutečných podkov, jejichž klapotem se na dlouhá staletí postupně rozeznějí všechny cesty světa. 

S dobře vycvičenými a podkovanými koňmi postupovali Keltové celou Evropou z východu na západ a pronikli až na Britské ostrovy. Zdroj: foto autor
S dobře vycvičenými a podkovanými koňmi postupovali Keltové celou Evropou z východu na západ a pronikli až na Britské ostrovy. Zdroj: foto autor

Vynalézaví bojovníci Keltové

Postarají se o to především Keltové. S těžkými povozy dokázali vjíždět do skulin i těch nejhorších bitevních vřav, jejich bojovníci hbitě pobíhali mezi koňmi po ojích vozů sem a tam a protivníkovi zasazovali smrtící rány. Jako trofeje si na šíje svých koní věšeli odřezané hlavy poražených nepřátel, aby demonstrovali odvahu a neohroženost. Stěhovaví Keltové dovedli koně vycvičit a do boje připravit tak dobře, že jejich umění přejímaly i jiné jezdecky vyspělé národy. 

"Tak kůň musí být schopen skákat přes překážky, přejít příkopy a stoupat do výšek. Měl by zkusit jezdit do svahu, po srázné zemi a zase dolů. Takové zkoušky ukáží, zda je jeho duch udatný a tělo dost pevné". Xenophon. Zdroj: archiv autora
"Tak kůň musí být schopen skákat přes překážky, přejít příkopy a stoupat do výšek. Měl by zkusit jezdit do svahu, po srázné zemi a zase dolů. Takové zkoušky ukáží, zda je jeho duch udatný a tělo dost pevné". Xenophon. Zdroj: archiv autora

Klasičtí Řekové

Z temného dávnověku se dochovaly rady našich předků, jak s koňmi správně zacházet, jak je cvičit i jak na nich jezdit. Jsou tak chytré a obdivuhodně dokonalé, že podle nich lze bez výjimky postupovat i dnes, v 21. století. Z doby kolem 400 před naším letopočtem pocházejí jedny z nejvýznamnějších spisů o výcviku koní v té době - O umění jezdeckém a Jízdní velitel. Jejich autorem je řecký filosof, matematik, dějepisec, biolog a vojevůdce, Sokratův žák Xenophon.

Xenophon (430 př.n.l. - 354 př.n.l.), starořecký spisovatel, historik, filosof, vojevůdce, Sókratův žák. Zdroj: Wikipedie, Gryffindor
Xenophon (430 př.n.l. - 354 př.n.l.), starořecký spisovatel, historik, filosof, vojevůdce, Sókratův žák. Zdroj: Wikipedie, Gryffindor

Řekové považovali za účelnější a důstojnější využívat koně výhradně pro přímý boj. Na celém světě toho snad není výmluvnějšího příkladu, než způsob předání zprávy o vítězství Řeků v bitvě u Marathonu. Řekové ji sice vedli na lehkonohých koních, s radostnou zvěstí však přes 42 dlouhých kilometrů běžel do Atén bosý pěšák. Zprávu předal, povinnost splnil a vyčerpáním klesl mrtev k zemi. 

Trójský kůň. V řecké mytologii jedna z posledních akcí deset let trvající trójské války. Skupinka Řeků pod vedením Odysseovým se ukryla do útrob dřevěného koně a když jej Trójané vtáhli dovnitř, Odysseovi lidé otevřeli bránu a ostatní řecké bojovníky vpustili dovnitř. Dobytí a zničení hrdého města Trója tak dokonali. Zdroj: Unsplash
Trójský kůň. V řecké mytologii jedna z posledních akcí deset let trvající trójské války. Skupinka Řeků pod vedením Odysseovým se ukryla do útrob dřevěného koně a když jej Trójané vtáhli dovnitř, Odysseovi lidé otevřeli bránu a ostatní řecké bojovníky vpustili dovnitř. Dobytí a zničení hrdého města Trója tak dokonali. Zdroj: Unsplash

Smysl pro důstojnost ovšem Řekům nebránil v použití lsti. Roku 1184 před naším letopočtem tak dokázali dobýt Tróju z trupu obřího dřevěného koně, plného těch nejlepších řeckých útočníků. Jako "dar" jej dotáhli až do středu města. Svým koním připisovali Řekové nadpřirozené schopnosti - jako společníky bohů je v bájesloví uvedli až na vrchol posvátné hory Olymp. 

Autor článku:  Zdeněk Mahler