Paříž, Francie, 2010

Kolem roku 300 př. n. l. se zde jako první usadil galský kmen Parisiů. Poté, co území dobyli Římané, jej pojmenovali Lutetia („bažinaté místo“), celým názvem Lutetia Parisiorum. Filip II. Augustus dal ve 12. a 13. století rozsáhlé močály vysušit, na jejich místě položit dlážděné cesty, jako mocnou pevnost vztyčit první Louvre a zahájit výstavbu katedrály Notre-Dame. Na levém břehu řeky Seiny bylo sjednoceno několik škol pod společným názvem Sorbonna. Paříž začala žít a vzkvétat.

Řím, Itálie, 2014

Jezdecký stav („ordo equester“) byl v antickém Římě považován za stav urozeného původu a příslušnost k vyšší společenské třídě svobodného obyvatelstva. Majitelé koní byli dokonce povýšeni na zvláštní společenskou kastu zvanou „equitus“. Odnětí koně znamenalo naprostou společenskou degradaci. Jako symbolu vznešenosti byly koním stavěny pomníky, Gaius Julius Caesar jej dal svému koni postavit před chrám Venuše Rodičky. 

Průčelí Celsovy knihovny, Efesos, Turecko, 2010 

Efesos byl jedním z velkoměst iónského Řecka na pobřeží Egejského moře. K městu patřila rozsáhlá knihovna, ve své době největší divadlo na světě, přiléhal k němu i Artemidin chrám, jeden ze sedmi divů starověkého světa. 

Roku 535 př. n. l. se tu narodil filozof Hérakleitos. 

Évora, Portugalsko, 2011 

Évora ležela ve velmi úrodné krajině, navíc na průsečíku důležitých obchodních cest - odedávna o ni byl velký zájem. Na čas ji obsadili Římané s Juliem Caesarem, ve středověku vzkvétala jako centrum vzdělanosti a umění, byla sídlem portugalských králů. Všichni po sobě zanechali památky ve stylu své doby. Na ploše 1 km² se tu nachází 4.000 budov v románském slohu, gotice, renesanci i baroku, centru vévodí chrám s korintskými sloupy. Město je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Hoorn, Holandsko, 2018 

Během holandského „zlatého věku“ bylo městečko Hoorn základnou pro nizozemskou východoindickou společnost. Pluly sem flotily plné exotického koření, pepře, muškátového oříšku či hřebíčku, pokladnice města se plnily ohromnými zisky. Roku 1616 odtud vyplul kapitán Willem Schouten, objevil nejjižnější bod Ameriky a po svém městě jej nazval Hoornův mys. Nedlouho po něm se odtud na moře vydal Abel Tasman, v Indickém oceánu objevil souostroví, které po něm nese jméno Tasmánie. 

Malta, 2013

Dějiny Malty, malé země v srdci Středozemního moře, se táhnou do hloubi 7.200 let. Po záhadné epoše megalitických chrámů ji opanovali Féničané, pak Kartáginci, Římané, Byzantská říše, Arabové, Turci, Normani, vládci Aragonie a Kastilie, Johanité, Francouzi a nakonec Spojené království. Ti všichni tu po sobě zanechali skvostné památky, kterými je Malta doslova nabitá. 

Valletta, Malta, 2013 

Na výběžku hory Sciberras, krátce po obležení Malty osmanskými Turky a rozbití pevnosti Fort St. Elmo, roku 1566 založili Johanité v čele s velmistrem Jeanem de la Valette město. Po něm dostalo své jméno. Stalo se hlavním městem Malty a pro bohatství dechberoucích památek bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO 

Kateřinský palác, Puškin, Rusko, 2015 

Carskoje Selo je bývalá letní rezidence ruských carů. Do jeho pompézního celku patří dva paláce - Kateřinský a Alexandrovský s rozlehlými parky. Stavba sídla vznikla na popud manželky Petra Velikého Kateřiny I. Ruské, po ní jeden z paláců nese jméno. Pamatuje mnohé - konaly se v něm okázalé plesy ruské aristokracie, maškarní veselice, svatby i důležité státní schůzky, při kterých se rozhodovalo o osudu země i světa.

Cameronova galerie, Puškin, Rusko, 2015 

Kateřina Veliká byla velkou obdivovatelkou klasického umění a architektury, roku 1779 proto do Ruska pozvala Charlese Camerona, skotského architekta a návrháře interiérů. Stal se jedním z nejoblíbenějších designérů císařovny, v jejích službách pracoval více než patnáct let. Kromě římského lázeňského domu navrhl i galerii, jeho nejvýznamnější dílo v Carském Selu.

Cameronova galerie, Puškin, Rusko, 2015

Aix-en-Provence, Francie, 2017 

Aix-en-Provence leží na místě prvního římského města v Galii Aquae Sextiae Salluvorum a významného termálního pramene. Městem vedou stezky označené zlatými dlaždicemi a iniciálou „C“ - ve městě se narodil a působil Paul Cézanne, cesty vedou od jeho rodného domu až k poslední mistrově adrese na ulici Boulegon 23.

Paříž, Francie, 2010 

Z rozkazu francouzského krále Ludvíka XIV. se na tehdejším předměstí Paříže začal roku 1670 stavět dům pro staré a nemocné vojáky. Nemocných, raněných a zmrzačených z nesčetných bitev či přestárlých bylo stále více - objekt přestával stačit a postupně se rozrostl v rozsáhlý komplex vojenské nemocnice a domova pro válečné veterány. Dostal název Invalidovna. Je místem posledního odpočinku největších hrdinů Francie, v kryptě pod Mansartovým dómem ve své hrobce spočívá i Napoleon Bonaparte.

Versailles, Francie, 2010 

V „Le Grand Siécle“ neboli „Velkém století“, za vlády francouzského krále Ludvíka XIV. z rodu Bourbonů neboli „Krále Slunce“, bylo v Paříži vybudováno mnoho velkolepých paláců, založena náměstí Place des Victoires a Place Vendôme, zbourány středověké hradby. Královskou rezidenci dal přemístit na zámek do nedalekých Versailles, symbolu jeho absolutistické monarchie. Za Ludvíka XIV. byla Francie na vrcholu slávy, stala se inspirací pro nejednu evropskou zemi.

Reportáž: Památníky

Památníky a stély nad zemí, tichá kamenná svědectví s vytesanými nápisy o tom, že tu někdo před námi byl a jednou, že jsme tu byli i my. Připomínají nejen to, že jsme tu byli, ale i jací jsme byli. 

Reportáž: Koně

Jako nikdo jiný kůň pomohl rozvinout lidskou civilizaci. Bok po boku prošel s člověkem světadíly a tisíciletími, doprovodil jej jako společník a přítel. Přesto zůstal svobodným a nepokořeným.

Reportáž: Krávy

Krávy, opomíjená zvířata. Po více jak devět tisíc let nám však poskytují mnohé, bez čeho bychom se neobešli. V neposlední řadě i společnost, jsou naším pojítkem s minulostí, tradicemi a přírodou.