Bohatý život před narozením

Poté, co se kyselina deoxyribonukleová z buněk otce a matky proplete svými jemnými vlákny - a otec se tak s matkou spojí v jednu bytost - počne v matčině lůně nový život.

Až do narození dítěte se tomuto období říká prenatální. Ještě v sedmdesátých letech minulého století byly schopnosti dítěte vyvíjejícího se v matčině těle poněkud přehlíženy či podceňovány.

Dítě bylo považováno za slepé, hluché a snad nikoho do té doby nenapadlo, že by mohlo vnímat, pamatovat si nebo se dokonce něco učit. Teprve pozdější výzkumy k velkému překvapení všech prokázaly, že už v těle matky děti velmi citlivě reagují na život "tam venku".  

Na podmínky, které je na světě po narození čekají, jsou navíc doslova programově připravovány. Dospělý jedinec, který se postupně připravuje na samostatnou existenci, je v nich přítomen dokonce již v oplozeném vajíčku. 

Tedy na samotném počátku vývoje. Vědci se proto v posledních padesáti letech s nadšením pustili do výzkumu a odhalili hotové senzace, které nám byly po celá tisíciletí utajeny. Například že u zárodku starého pouhé 3 týdny (zárodkem se plod nazývá do dvou měsíců vývoje) a měřícího 2,5 mm už tepe srdce, játra pomalu začínají vylučovat žluč, střeva spouští peristaltické pohyby a mozek se tiše připravuje na svou centrální řídící funkci.

Autor článku:  Zdeněk Mahler