Historie veterinární medicíny u koní VII. Starověký Řím

07.05.2022

V 8. století př.n.l. založily kmeny árijského původu v údolí řeky Tibery, v oblasti Lazia, jedno z nejstarších měst v Evropě a současně s ním i největší evropskou velmoc starověku. Řím. Později také přezdívaný jako Věčné město. Touto událostí se začaly psát dějiny římské říše. Do roku 241 n.l. ovládli Římané, kteří se vydávali za potomky slavných Trójanů, území celé dnešní Itálie a za jejími hranicemi dosáhli vůbec největšího rozmachu svého imperia. 

Tichá svědectví někdejší slávy a pompéznosti říše římské. Zdroj: Pixabay
Tichá svědectví někdejší slávy a pompéznosti říše římské. Zdroj: Pixabay

Od porobených Řeků (po rozpadu velkoříše Alexandra Makedonského) Římané rychle přejímali to nejcennější - vědu, kulturu a filosofii, vč. postoje ke zdraví a životu.  

Římská vlčice s Romulem a Remem, dvojčaty, která měla podle bájí město Řím založit. Zdroj: foto autor
Římská vlčice s Romulem a Remem, dvojčaty, která měla podle bájí město Řím založit. Zdroj: foto autor

Z Řecka do Říma přešlo mnoho vědců, umělců, lékařů a zvěrolékařů a s nimi se z východního souostroví přesouvalo i celé středisko vzdělanosti - směrem na západ, na Apeninský poloostrov, do hlavního města říše - do Říma.

Galénos z Pergamonu

Mezi lékaři nejvíce proslul Řek jménem Galénos z Pergamonu, žijící v letech 129 až 200 n.l. Do Říma přešel ve svých 34 letech a krátce na to se stal osobním lékařem samotného císaře Marca Aurelia. 

Socha císaře Marca Aurelia v Římě. Zdroj: foto autor
Socha císaře Marca Aurelia v Římě. Zdroj: foto autor

A nejen to. Získal i funkci "vrchního chirurga" tamního kolosea, ve kterém se konal bezpočet nelítostných zápasů na život a na smrt. Proslul totiž systematickými pitvami, z anatomického i fyziologického hlediska ho zajímaly především opice a prasata - stavbou svých orgánů a jejich soustav nejvíce odpovídaly člověku - ale i medvědi a přežvýkavci.  

Galénos učinil řadu nových objevů, které sepsal do bezmála 60 spisů. Léčil zvířata i lidi, základem při tom pro něj byla nauka o čtyřech hlavních tělesných tekutinách, pouštění žilou či užívání projímadel.  

Stal se vůbec nejvýznamnějším lékařem celého římského období a do historie a všeobecného povědomí vstoupil pod zkráceným, zato slavným jménem - Galén.

Do Říma se soustředili slavní vědci, lékaři, filosofové i umělci.  Zdroj: Pixabay
Do Říma se soustředili slavní vědci, lékaři, filosofové i umělci. Zdroj: Pixabay

Měl mnoho následovníků, a vcelku úspěšných - římští lékaři a zvěrolékaři dosahovali v chirurgii a ranhojičství slušných výsledků, byť dílčích. Využívali při tom léků a léčiv přírodního původu - analgetických a především narkotických účinků rostlin (máku, lilkovité mandragory či pryskyřníkovité čemeřice černé), rány šili ponejvíce pevnými rostlinnými vlákny.

Palčivým a nevyřešeným problémem však stále zůstávaly epidemie a epizootie (obdoba epidemie u lidí, nakažlivá onemocnění postihující velký počet zvířat, zejména přesouvajících se mezi rozsáhlými územími). Starověcí lékaři a zvěrolékaři těmto "metlám" lidstva i zvířectva nebyli schopni čelit.   

Pokročilo však římské právo - to už definovalo platné zásady péče o hospodářská zvířata, stejně tak jako tehdy známé principy jejich léčení. 

Vzestup koně

Kůň se mezi hlavní domácí zvířata římské říše dostal až na přelomu tisíciletí, a to zásluhou císařů Caesara a Augusta, kteří jej začali uplatňovat jak ve vojenství a dopravě, tak i v zemědělství. 

Na přelomu tisíciletí se kůň v Římě propracoval mezi ostatními domácími zvířaty na čelní místo. Zdroj: Samphotostock
Na přelomu tisíciletí se kůň v Římě propracoval mezi ostatními domácími zvířaty na čelní místo. Zdroj: Samphotostock

Život spojený s rostoucím majetkem římských obyvatel, vlivem a okázalými způsoby vynesl koně až na vrchol společenského postavení. Kůň se stal symbolem úspěchu, moci a prestiže. Jeho bohatí majitelé se sdružovali do "ordo equester" neboli "jezdeckého stavu", vojenskou službu pak vykonávali v tzv. "centuriích", v nichž byli označování za "eques" neboli "jezdce".  

Tímto vybraným označením se mohli pyšnit i po odchodu do civilního života. Ze stavu "jezdců" dokonce vzcházeli velitelé císařské gardy pretoriánů, kteří měli privilegium zastupovat císaře po dobu jeho nepřítomnosti.   

Kůň jako symbol úspěchu, moci, prestiže a námět mnoha uměleckých děl. Řím.  Zdroj: foto autor
Kůň jako symbol úspěchu, moci, prestiže a námět mnoha uměleckých děl. Řím. Zdroj: foto autor

Naopak citelným trestem za "jezdcovo" provinění mohlo být odebrání jeho koně - představovalo prudký pád ve společenské hierarchii a veřejnou, ostudnou degradaci. 

Symbol moci a prestiže

Ve starověkém Římě koně vystoupali ve společenské prestiži až na samotný vrchol. Stali se oblíbenci mnoha císařů, v jejich podání se strhla hotová "hipomanie". Caligulův hřebec Incitato například měl být z panovníkova popudu jmenován konzulem, vzácní hosté byli zváni koňovým jménem, Incitato měl mramorovou stáj se slonovinovým žlabem, společně s císařem jedl ze zlatého nádobí a na jeho počest mu byl nakonec postaven i chrám.  

Římští císaři se s oblibou nechávali zvěčňovat spolu se svými koňmi. Zdroj: archiv autora
Římští císaři se s oblibou nechávali zvěčňovat spolu se svými koňmi. Zdroj: archiv autora

Císař Nero zase strojil svého koně do přepychových doplňků, Hadrian uctil památku svého oře Boristhena pompézní hrobkou s loveckými výjevy, Caesara na válečných výpravách doprovázel jeho oblíbený hřebec Asturco.  

Za jásotu desítek tisíc obyvatel Římem procházely pompézní triumfální průvody a slavnosti spojené s předváděním koní coby vrcholné společenské události předcházející pověstnému "Panem et circenes" neboli "Chlebu a hrám". 

Čtyřspřeží zběsile hnaných koní oběhla oválnou dráhu celkem sedmkrát, což představovalo něco přes čtyři kilometry. Zdroj: Pixabay
Čtyřspřeží zběsile hnaných koní oběhla oválnou dráhu celkem sedmkrát, což představovalo něco přes čtyři kilometry. Zdroj: Pixabay

Poté se římský dav přelil na hipodromy, 600 metrů dlouhá, písková závodiště, na kterých se konaly skutečné vrcholy her - hipické závody. V slavném Circu Maximu takové závody sledovalo přes 60.000 nadšených diváků, na sportovní klání se sem sváželi koně až z Persie a Arménie, ti nejlepší však pocházeli z turecké Cappadocie.

Slavné římské colosseum. Zdroj: Samphotostock
Slavné římské colosseum. Zdroj: Samphotostock

Císař Augustus nechal vlastníky jednotlivých stájí či skupin koní a jejich příznivce rozdělit do klubů - ty se odlišovaly bílou, modrou, zelenou a červenou barvou (tedy jakési základy dresů), císař Nero k nim později přidal i noblesní zlatou a purpurovou.  

Sousoší antické quadrigy. Řím. Zdroj: foto autor
Sousoší antické quadrigy. Řím. Zdroj: foto autor

Kult koně ve starověkém Říme vrcholil. 

Autor článku:  Zdeněk Mahler