Život a smrt hrou

18.12.2021

Jestliže ve starém Řecku patřily dostihy k těm nejoblíbenějším zábavám, pak se mezi obyvateli Říma staly hotovou posedlostí a vášní. Byly už nejen sportem. Stále více se měnily ve společenskou záležitost, postupně se stávaly i předmětem diferenciace lidu - členové nejbohatších vrstev si opatřovali dostihové stáje, přední patricijské rodiny za horentní sumy skupovaly slavná čtyřspřeží. Antický Řím majitele koní dokonce povýšil na zvláštní společenskou kastu zvanou "equitus". 

Vítězové patřili k opravdovým hrdinům. Příběhy uctívaných koní vstoupily do veršů, umělci jim tesali sochy, které pak stály v posvátných hájích, siluety vítězných ořů se dostaly na mince a šperky. Zdroj: Freeimage
Vítězové patřili k opravdovým hrdinům. Příběhy uctívaných koní vstoupily do veršů, umělci jim tesali sochy, které pak stály v posvátných hájích, siluety vítězných ořů se dostaly na mince a šperky. Zdroj: Freeimage

Dostihové kastování a intriky

Soukromé stáje a dostihové kluby se od sebe začaly odlišovat barvami tunik svých vozatajů, do jejich voleb zanedlouho promluvily i politické vlivy: císař a římský lid vyznával barvu zelenou, aristokracie měla svou modrou, bílá a červená zase patřila císařské opozici. S prohlubováním společenských a politických rozdílů začaly do dostihů pronikat i komerční zájmy, řevnivost, intriky a úplatky. Svými skandály byli známí i ti nejvyšší - císařové Nero a Caligula.

Na římských závodištích se rodily i uzavíraly spory a tahanice, průběh dostihů vedl k uzavírání prvních sázek. Zdroj: foto autor
Na římských závodištích se rodily i uzavíraly spory a tahanice, průběh dostihů vedl k uzavírání prvních sázek. Zdroj: foto autor

V zákulisí hippodromů se roztočila ruleta sázek, peníze, které se v rukou soutěživého římského lidu obracely, dosahovaly nebývalé výše. Sázelo se na vítěze a všechny ty, kteří po vyčerpávajícím závodě na prašné dráze dokázali proběhnout cílem. Snad nejvíce úspěchů a přízně davů sklidil jistý Diokles - za dvacet čtyři let své sportovní kariéry jel 4257 závodů a plnou třetinu z nich vyhrál. Stal se tak vůbec nejslavnějším římským vozatajem. 

Za nejlepší hřebce a klisny se v Římě nabízela celá jmění. Proslulost koňských závodů tak mj. vedla k ohromnému rozvoji chovu těchto zvířat. Zdroj: foto autor
Za nejlepší hřebce a klisny se v Římě nabízela celá jmění. Proslulost koňských závodů tak mj. vedla k ohromnému rozvoji chovu těchto zvířat. Zdroj: foto autor

Hippodromy i colossea s gladiátory

Terasovitá hlediště římských hippodromů pojala až 80 000 nadšených diváků. Po dvou a půl tisících letech převratných dějinných událostí se nám zachovalo na sto těchto antických skvostů - nejlepší byly v Byzanci, Thébách, Delfách, Epidauru, na Korintu a v Pylu. Diváci trávili na tribunách i několik dní za sebou, v návštěvnosti mohly koňským dostihům konkurovat snad jen štvanice na divokou zvěř a krvavé boje gladiátorů. Pompézní zápasy lidí se zvířaty a zvířat mezi sebou se i v Římě těšily velké oblibě.

Útroby římského colossea, ze kterého do arény vystoupaly tisíce gladiátorů a dravých šelem, aby před zraky senzacechtivých diváků položily své životy.  Zdroj: foto autor
Útroby římského colossea, ze kterého do arény vystoupaly tisíce gladiátorů a dravých šelem, aby před zraky senzacechtivých diváků položily své životy. Zdroj: foto autor

Během jediného vystoupení bylo do arény vpuštěno až 600 lvů nebo 300 levhartů a stejný počet medvědů, na oslavu Trajánova vítězství nad Dáky bylo ke hrám dodáno 11.000 šelem. Trupy speciálně upravených nákladních lodí s tonáží od 200 do 500 tun byly přeplněné dravými africkými zvířaty. Ta se z černého kontinentu pravidelně přivážela do lůna dychtivými diváky přeplněných římských cirků. Proti vyhladovělým a rozdrážděným šelmám byli nahnáni neozbrojení, polonazí odsouzenci - tekoucí krev, výkřiky hrůzy, odpor a vzrušení byly směsicí vjemů a pocitů, které provázely každé takové vystoupení. 

Římský cirkus, ve kterém se konaly závody koňských čtyřspřeží, byl obdobou řeckých hippodromů. Vznik her se zde datuje až do doby slavného Romula. Každé hry začínaly slavnostním průvodem, v čele kterého si vykračovala parádní spřežení běloušů v rudých čabrakách, na dvoukolových kárách hrdě stáli vozatajové oblečeni v barevné tuniky - až po tomto procesí defilovali atleti, tanečníci a ostatní soutěžící. Start a cíl závodů byl zpravidla na jednom místě, koně vybíhali na trať po mávnutí nachovým šátkem, do druhé půlky prudce točili kolem spiny - středové zdi, kterou lemovaly sochy géniů. Po každém závodu museli otroci spěšně uvláčet a vodou pokropit prašnou dráhu. 

"Na levý bok se při jízdě maličko nakloň na korbě pletené pevně, však na koně po pravé straně vzkřikni a bičem ho šlehni a popusť mu otěže z rukou. U mety poslední kůň ať objede těsně ten sloupek, takže se zdánlivě dotkne již samého okraje sloupku náboj pevného kola. Jen varuj se na kámen vletět, abys snad nezranil koně a nárazem nerozbil vůz svůj, k radosti soupeře svého a k ostudě velké sám sobě." Homér. Zdroj: Pixabay
"Na levý bok se při jízdě maličko nakloň na korbě pletené pevně, však na koně po pravé straně vzkřikni a bičem ho šlehni a popusť mu otěže z rukou. U mety poslední kůň ať objede těsně ten sloupek, takže se zdánlivě dotkne již samého okraje sloupku náboj pevného kola. Jen varuj se na kámen vletět, abys snad nezranil koně a nárazem nerozbil vůz svůj, k radosti soupeře svého a k ostudě velké sám sobě." Homér. Zdroj: Pixabay

Privilegovaní koně

Výcvik tříletých závodních koní - Caesarem významně nazývaných jako "materies generosa" dovážených ponejvíce ze Španělska, Sicílie, Persie, Numidie, Egypta, Tunisu, Alžíru, Maroka a Hispánie - prováděli vysoce uznávaní odborníci. Diváci znali genealogii mnoha soutěžících zvířat nazpaměť. Jména vítězných koní se zakrátko roznesla po celé zemi, jejich popularita byla taková, že pro ně boháči stavěli paláce, krmili je vybranou stravou - datlemi, fíky a pistáciemi, zvlášť výjimečným koním byla budována mauzolea.  

"Kdo spoléhá pevně jen na vůz a na vlastní koně, nemoudře obloukem velkým se při jízdě stáčí, koně mu po dráze bloudí a nijak je nemůže zvládnout. Kdo si však poradit umí, byť poháněl špatnější koně, stále je otáčí zblízka a dívá se k cíli a z mysli nepouští směr, jejž zprvu jím napjatým řemením určil, bezpečně řídí je k cíli, na jezdce kol sebe nehledě ..."  Homér. Zdroj: Pixabay
"Kdo spoléhá pevně jen na vůz a na vlastní koně, nemoudře obloukem velkým se při jízdě stáčí, koně mu po dráze bloudí a nijak je nemůže zvládnout. Kdo si však poradit umí, byť poháněl špatnější koně, stále je otáčí zblízka a dívá se k cíli a z mysli nepouští směr, jejž zprvu jím napjatým řemením určil, bezpečně řídí je k cíli, na jezdce kol sebe nehledě ..." Homér. Zdroj: Pixabay

Už od starověku měla snad každá slavná osobnost svého věrného koně, s nímž vešla do dějin. Gaius Julius Caesar dal svému hřebci postavit pomník před chrámem Venuše Rodičky v Římě, císař Caligula zase připravil svému hřebci Incitatovi mramorovou stáj se žlabem ze slonoviny. Výjimečnému koni k tomu pak ještě obstaral dům s čeledí, nechal mu ušít purpurové pokrývky posázené perlami a drahokamy, své hosty zval výhradně jeho jménem a nakonec jej navrhl i do senátu jako konzula ... 

Císař Caligula navrhl jmenovat svého koně Incitata do senátu konzulem ... Zdroj: foto autor
Císař Caligula navrhl jmenovat svého koně Incitata do senátu konzulem ... Zdroj: foto autor

Byzance vše ještě povýšila

Byzance zavedla dvě novinky, zvlášť vážené funkce - "magister officeorum", nejvyššího správce císařského paláce, který organizoval dvorní slavnosti a řídil celý ceremoniální obřad - a "stratores", vrchního stájmistra. K ceremoniálním obřadům nejvyššího společenského významu patřila návštěva dostihů na hippodromu. Do stupňovitého hlediště byzantských závodišť se vešlo až 100.000 diváků, dle politických stran byli rozděleni na zelené a modré. Ochozy se skvěly mnoha uměleckými díly, například egyptským sloupem, symbolizujícím vládu Byzance.

I funkce "stratores", vrchního stájmistra náležela v celé složité dvorní hierarchii k těm nejvyšším, výběr a chov koní pro potřebu císařského dvora měl nezastupitelnou úlohu. Podmínkou pro "stratores" byla vysoká odborná vzdělanost a zkušenost i jeho původ ve vyšších společenských vrstvách. Tyto zásady ostatně platily u panovnických dvorů po dlouhý čas, až do 19. století. 

Autor článku:  Zdeněk Mahler