X.  Historie veterinární medicíny u koní. Středověk, 6. – 14. stol.

30.05.2022

Středověk - více než tisíc let trvající dějinná epocha. Vyplňovala dlouhé období mezi zánikem starověké antické civilizace (konkr. Západořímské říše v roce 476) na straně jedné a začátkem novověku (dobytím byzantské Konstantinopole roku 1453 nebo také objevením Severní Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492) na straně druhé. 

Více jak tisíc let dlouhé období ve svém převratném vývoji procházelo třemi zásadními etapami. 

Raný středověk  

Jakkoli tato etapa, sahající od konce 5. až do 11. století, zpočátku navazovala na zaniklou antickou epochu, v hlavních civilizačních centrech se již začalo šířit křesťanství a rozvíjet románská kultura.

Nemalou část Evropy v tomto období postihla "doba temna" - hluboký úpadek ve srovnání s podmínkami, které na jejích územích panovaly ještě za vlády Římanů. Na starém kontinentu nastoupil proces majetkové diferenciace a prohlubování kulturních rozdílů, rodová zřízení se rozpadala, vznikaly první samostatné raně feudální státy, s nimiž se začal rozvíjet a dále šířit nový ekonomicko-sociální systém středověku - feudalismus. 

Vazal uznává léno svého pána.  Zdroj: Wikipedie
Vazal uznává léno svého pána. Zdroj: Wikipedie

Vesnice obývané rolníky dlužily šlechtici nájemné a odváděnou práci, rytíři i samotní šlechtici zase samotnému panovníkovi vojenskou službu. Za ni získávali právo pronajmout si pozemky či celá panství. Do tohoto systému pak vstoupila ještě města a měšťanstvo (zprvu řemeslnické a cechovní, později i obchodnické). 

Středověký společenský systém byl silně hierarchický a možnost postupu z jedné třídy do druhé ojedinělá. Částečně ji poskytovalo vzdělání, případnou kariéru bylo možné vydobýt hlavně v církvi. 

Náboženství, především římskokatolické, hrálo ve středověku zásadní roli. Jeho vrcholný představitel papež a s ním i vyšší duchovenstvo (arcibiskupství a biskupství) ovlivňovali dění ve všech státech západní Evropy. Mnoho válečných konfliktů tak mělo náboženskou podstatu, přičemž k nejznámějším patří pověstné křížové výpravy (první se uskutečnila roku 1095 a poslední, devátá, roku 1271). 

Rytíř modlící se před křížovou výpravou. Z Westminsterského žaltáře.  Zdroj:  Wikipedie
Rytíř modlící se před křížovou výpravou. Z Westminsterského žaltáře. Zdroj: Wikipedie

Šířením křesťanství docházelo k upevňování monopolního postavení církve, a to i v oblasti osvěty a raně středověké vzdělanosti. Ty se soustřeďovaly především do klášterů, oáz ticha a klidu v dobách všeobecné negramotnosti, "temného" úpadku a společenského chaosu.

Templářstí rytíři.  Zdroj:  Wikipedie
Templářstí rytíři. Zdroj: Wikipedie

Zranitelnost už tak zbídačené středověké společnosti navíc ještě zesilovaly devastující morové epidemie (tzv. "černá smrt"), které dokázaly vyhubit třetinu, nezřídka až polovinu tehdejších obyvatel.

Bitva u Hattínu skončila drtivou porážkou křižáků od sultána Saladina a znamenala obrat v jejich válkách.  Zdroj:  Wikipedie
Bitva u Hattínu skončila drtivou porážkou křižáků od sultána Saladina a znamenala obrat v jejich válkách. Zdroj: Wikipedie

V jihozápadní Evropě až do 15. století přetrvávala Byzantská říše. Dlouho v sobě uchovávala někdejší antické kulturní a jiné dědictví a Evropu tím do určité míry chránila před vlivem postupně pronikajících kočovných národů z východu. 

A nejen to. Byzance pokračovala i v prvcích a principech antické medicíny, a to prostřednictvím osvědčených prací Řeka Hippokrata a Římana Galéna i aktivních styků se středisky západoevropské civilizace. V nich stále přežívaly zvyky a tradice někdejších vojenských táborů římských legií, ve kterých měli především koňští zvěrolékaři své výsadní postavení. 

Sv. Eligius (uprostřed). Zdroj:  Wikipedie
Sv. Eligius (uprostřed). Zdroj: Wikipedie

Křesťanské náboženství však léčení zvířat mnoho nepřálo - pokládalo je za nedůležitou, dokonce až podřadnou činnost, určenou hlavně pro příslušníky nižších společenských vrstev.  

Zvěrolékařská péče v této době podlehla stagnaci. Zdroj:  foto autor
Zvěrolékařská péče v této době podlehla stagnaci. Zdroj: foto autor

Zvěrolékařství se proto věnovali především lidoví a nepříliš vzdělaní léčitelé - lazebníci, kováři a podkováři (jejich patronem se stal sv. Eligius, biskup a poradce franských králů ze 7. století, později i patron veterinární činnosti, kterému pomohl "zázrak" při podkování neklidného koně), pastýři, myslivci, bylinkářky, ale i pohodní zvaní "rasové". Křesťanství navíc zavrhovalo pro studia důležité pitvy a chirurgické (protože krvavé) zákroky. Pokrok v medicíně tak citelně zpomalil. S výjimkou klášterů.

Léčitelská praxe mnichů (zejména v benediktýnských klášterech - první z nich založil roku 529 v jihoitalském Monte Casinu sv. Benedikt z Nursie) do nich postupně vnášela prvky racionální medicíny, založené např. na vhodné životosprávě či využití do té doby poznaných a prověřených léčivých rostlin. 

Hildegarda z Bingenu.  Zdroj:  Wikipedie
Hildegarda z Bingenu. Zdroj: Wikipedie

Vrcholu klášterní medicíny, a to právě v popisech účinků léčivých rostlin, pak dosáhla abatyše kláštera Hildegarda z Bingenu, žijící v letech 1098 až 1179. Na základě vlastních zkušeností sestavila receptář poskytující podrobné návody, jak využít na 300 druhů léčivých bylin.    

Autor článku:  Zdeněk Mahler

Mohlo by Vás zajímat

Lesy. Majestátné chrámy přírody se špičkami stromů do nebe, už jenom vejít do nich je svátostí provázenou pocitem tiché pokory. Opatrně našlapovat a naslouchat, vnímat jejich kouzlo a klid, nenapodobitelnou harmonii všeho a přijímat, co štědře nabízejí. Letokruhy statných kmenů v sobě, jeden po druhém, rok za rokem, v tenkých přírůstcích jadrného...

Fürstenbergové do Křivoklátska výrazně investovali, přikupovali při tom i nové pozemky. Necelých 200 let jejich působení mělo pro zdejší území největší význam a znamenalo přechod od stále ještě středověké krajiny ke krajině novověké. Část panství přeměnili na užitné lesy, které sloužily potřebám rozvíjejícího se průmyslu, velké lesní celky zaměřené...