Pod křížem i s křížem ve znaku

22.12.2021

Středověké válečné události zatlačily koně i do zcela nového, na jejich dobrodružných cestách pro ně dotud nepoznaného, tichého prostředí. Aby jako vyhledávaná kořist nepadli do rukou nepřítele, byli z hřebčínů aragonského, katalánského a kastilského království evakuováni do odlehlých klášterů. Kláštery, které ve středověku vynikaly jako střediska vzdělanosti s vysokou úrovní písemnictví (původní evropskou řeholí byli benediktíni, potom cisterciáci, premonstráti a nově vznikající rytířské řády při křížových výpravách) se tak z nezbytí stávaly i významnými středisky chovu koní. 

Pozorní a soustředění mniši, chodící po dlouhých studených chodbách zahaleni do tmavých kuten, totiž zakrátko prosluli svou odborností i tady a stali se poradci četných chovatelů. Byli vysoce fundovaní i ve veterinárním lékařství. Tiché kláštery, píle a systém v nich spolu se svěžími pastvinami v okolí zřejmě poskytovaly koním a jejich dalším vznikajícím plemenům ideální podmínky. 

Kláštery, střediska vzdělanosti avšak i zdánlivé nedotknutelnosti, se ve středověku staly pro koně vítaným zázemím před válečnými událostmi i kořistnickými taženími. Zdroj: Pixabay
Kláštery, střediska vzdělanosti avšak i zdánlivé nedotknutelnosti, se ve středověku staly pro koně vítaným zázemím před válečnými událostmi i kořistnickými taženími. Zdroj: Pixabay

Z nezbytí ...

Středověký chov těchto životně potřebných zvířat tady získal nový rozměr a kvalitu. A tak se koně do těchto duchovních stánků stahovali i jinde. Vlámské St. Hubertus či Orwall prosluly stády těžkých koní na severu, ve velkém chovalo koně proslulé opatství Mont-Saint-Michel na francouzském pobřeží Atlantického oceánu, ve švýcarském Einsiedelnu nakupovala knížata z Milána a Mantovy. 

V tichých stájích a pod pečlivým a odborným opatrováním mnichů různých řádů se chov koní plynule a nerušeně dál rozvíjel. Zdroj: Pixabay
V tichých stájích a pod pečlivým a odborným opatrováním mnichů různých řádů se chov koní plynule a nerušeně dál rozvíjel. Zdroj: Pixabay

Kláštery byly místem zastavení a odpočinku na dalekých cestách krajem. Staly se jakýmisi záchytnými body, jejich pohostinnosti využívali putující vladaři s početným doprovodem. Mniši spravovali rozsáhlé majetky a brzy k tomu začali koně využívat. Pustili se do náročných úprav, začali měnit tvář krajiny. Při klášterech hloubili dna budoucích chovných rybníků.  

Také o andaluského koně a jeho přežití se v průběhu staletí zasloužily mnišské řády, především kartuziáni. Tento polopoustevnický řád založený roku 1084 svatým Brunem a pojmenovaný podle pohoří La Chartreuse (severně od Grenoblu, kde sídlí mateřský klášter Grande Chartreuse) se snažil zachovat čistou chovnou linii, proto jejich andalusští koně byli nejvíce žádáni. Zdroj: Pixabay
Také o andaluského koně a jeho přežití se v průběhu staletí zasloužily mnišské řády, především kartuziáni. Tento polopoustevnický řád založený roku 1084 svatým Brunem a pojmenovaný podle pohoří La Chartreuse (severně od Grenoblu, kde sídlí mateřský klášter Grande Chartreuse) se snažil zachovat čistou chovnou linii, proto jejich andalusští koně byli nejvíce žádáni. Zdroj: Pixabay

Kůň tak dopomohl i zrodu ve středověku váženého řemesla rybníkářství a vodního hospodaření. S koněm se v jedenáctém a dvanáctém století založila slavná tradice, jejíž kouzlo umocněné nádherou okolní přírody si nás podmaňuje dodnes. Vznikly tak rozsáhlé vodní plochy, stříbřité hladiny, k jejímuž častému objíždění a kontrole porybný potřeboval opět koně. 

...  ke kvalitě a prestiži.

Ohromné stáje, které tiché a zádumčivé kláštery obklopovaly, se pozvolna měnily na jedny z největších a nejlepších hřebčínů. Z původních chovů v Hornbachu a Wörschweileru v Německu vznikl známý hřebčín Zweibrücken, vynikající koně, nejprve pro vojenské a později sportovní potřeby, se tu po staletí rodí dodnes. Chovem koní z nezbytí začaly kláštery postupně vzkvétat a pak jimi i velmi zbohatly. Byly místem, kam se koně před válkou nejprve ukrývali, a nakonec je toto místo pro válku ještě připravovalo. 

Netrvalo dlouho a soustředění a pilní mniši se stali takovými odborníky na chov, krmení a léčení koní, že se pro mnohé chovatele stali vítanými poradci. Zdroj: Pixabay
Netrvalo dlouho a soustředění a pilní mniši se stali takovými odborníky na chov, krmení a léčení koní, že se pro mnohé chovatele stali vítanými poradci. Zdroj: Pixabay

Mniši totiž odchovávali konstitučně tvrdé a houževnaté válečné oře a úspěšně s nimi začali obchodovat. V desátém až třináctém století kryli poptávku rytířů a jezdeckých útvarů tisícihlavými stády koní - jízdních, soumarských i tažných. Koně se stávají i v Evropě strategickým zbožím, středem státního zájmu, na nich závisela bojová síla vojska. Vladaři mnoha zemí proto rychle vydali striktní zákazy jejich vývozu za hranice země. Nikdo si nemohl dovolit, aby tak cenné produkty domácích chovů, jakými váleční koně byli, se dostávali do rukou cizinců a nepřátel.

Cenné rady se uchovaly i v písemné podobě. Například v klášteře Einsiedeln byla významná písařská škola a do dnešních dnů se jen tady zachovalo asi 250.000 knih, 1.230 rukopisů a 1.040 prvotisků z různých oborů. Zdroj: Pixabay
Cenné rady se uchovaly i v písemné podobě. Například v klášteře Einsiedeln byla významná písařská škola a do dnešních dnů se jen tady zachovalo asi 250.000 knih, 1.230 rukopisů a 1.040 prvotisků z různých oborů. Zdroj: Pixabay

Své přesné instrukce měly i chovy francouzské - opatství Mont-Saint-Michel, kláštery či hřebčíny v Rouen, Caën i Bayeux. Těžcí váleční koně měli hodnotu vzácných lovných sokolů, jedno rytířské brnění cenu dvanácti dospělých krav. Zatímco hranice směrem ven nepropustily jediného koně, uvnitř země samotné se dál pečlivě propracovával a doslova panovnicky střežil systém chovu. Karel Veliký, stoupenec byzantských vzorů a vášnivý milovník honů, jezdeckých her a závodů, podporoval na přelomu osmého a devátého století zakládání dalších hřebčínů v zemi. Řadu z nich pak propůjčoval jako léno. 

Kulturní rozkvět za vlády Karla Velikého se nazývá "karolínskou renezancí". Tím, že sjednotil dnešní německé a francouzské území, je i dnes nazýván "otcem Evropy". Propracovaná a přísně dodržovaná pravidla chovu koní mu k tomu nepochybně napomohla. Zdroj: foto autor
Kulturní rozkvět za vlády Karla Velikého se nazývá "karolínskou renezancí". Tím, že sjednotil dnešní německé a francouzské území, je i dnes nazýván "otcem Evropy". Propracovaná a přísně dodržovaná pravidla chovu koní mu k tomu nepochybně napomohla. Zdroj: foto autor

V propachtovaných hřebčínech panoval přísný řád. Všichni chovatelé byli povinni na svátek Sv. Martina, "světce, co na koni sedí", svést hříbata všech ročníků do hradu, kde sám panovník zhodnotil jejich úroveň. 

Tak, jak se měnil člověk a jeho nároky, měnil se i kůň. Pro osvěžení a zjemnění domácích chovů se do země dováželi lehčí arabští a berberští hřebci z jihu, pocházející opět z maurských hřebčínů. Karlův stájmistr, Johann Apollonius, byl nejen znamenitým učitelem jízdy, ale i fundovaným zvěrolékařem a hipologem. Svému panství Karel vládl s ryzími odborníky. I své děti nechal vzdělávat a pro život zdokonalovat již v raném věku - chlapci se velmi brzy učili jízdě na koni, ovládat zbraně, poznávali zásady boje a lovu. 

Autor článku:  Zdeněk Mahler

Mohlo by Vás zajímat

Světla v hledišti zhasnou, opona se roztáhne, na scénu vstupuje herec. Představení začíná. Všichni se těší, že bude co nejlepší. Stejně jako náš život. I ten má jako každá divadelní hra několik na sebe navazujících dějství. Biologicky - tedy fyziologicky, psychologicky, sociologicky a zdravotně - jedinečných etap. Je dobré o nich vědět, stejně tak...

V roce 2020 uplynulo 400 let od chvíle, kdy se na Bíle Hoře rozpoutala památná bitva. Události hned po ní přinesly mnoho společenských změn a přinutily část pokrokových intelektuálů k jednomu z mnoha emigračních odlivů, které tento malý národ ve své dlouhé historii zažil. Utíkali jako tzv. exulanti a nikdy se tu pak už neukázali. Byl mezi nimi i...

O zástupcích mladé generace, tzv. mileniálech (ročníky zhruba 1980 až 1995) nebo příslušnících generací X, Y a Z (až do roku 2010), se již napsalo hodně. O tom, čím se vyznačují, jaká mají specifika, nároky apod. Podstatné však je položit si otázku, proč takoví jsou a kdo a jak to ovlivnil. Měli bychom si přitom umět odpovědět, že my...