Evropa vstupovala do 19. století a kvalita zvěrolékařské péče, především o koně, se po slibném 18. století dále rozvíjela. A mezi jednotlivými zeměmi vyrovnávala. V čele dalšího pokroku při tom stály takové země, jako Francie, Rakousko-Uhersko, Itálie a Velká Británie.
Koně a lidé v První světové válce
První světová válka přinesla všem zastáncům
klasického jezdeckého boje krvavé rozčarování. Nastupující brutální vojenská
technika koně nejen těžce zraňovala a zabíjela, ale z bojů je začala jasně
vytlačovat.

V jednom jediném dni, v jedné jediné
bitvě u francouzského Verdunu, místa nejkrvavějších bojů této války, zahynulo
přes sedm tisíc koní. A to během této války nedošlo na západní frontě
k žádné, výhradně jezdecké bitvě.

Příliš krutý omyl
Angličané do vojenských vozů a děl zapřáhli
yorkshirské a clevelandské hnědáky, v míru poklidné Anglie známé jako
"coach horses" neboli poštovní koně, do postraňků táhnoucích těžká děla se opět
zapřeli mohutní ardenští koně, kteří se před sto lety tak osvědčili pod
Napoleonovými kyrysníky při mrazivém tažení na Rus.

Němci vsadili na své tvrdé hannoverské polokrevníky
či spolehlivé dělostřelecké koně z vlhkých přímořských maršů Holštýnska.
Útrapami bitevních polí prošli další koně, východopruští. Vzešli z menších
koníků, kterým se říkalo "schweiken", "švejkové", což litevsky znamená zdravý,
odolný.

Do 1. světové války bylo v plemenné knize východopruských koní zapsáno přes 18.000 klisen, jejich potomci, dvouapůlletí hřebci, podstupovali náročný vojenský výcvik. Ve válce jen vzácně onemocněli, dokázala je zdolat jen těžká zranění a smrt.

V ruské jízdní armádě se víc jak z poloviny skvěle uplatnili koně donských kozáků. Krutými boji jejich chov značně utrpěl, mnoho koní zahynulo, další byli rozptýleni po celé zemi.

Smrt řádila ve vzduchu, na zemi i pod zemí, v labyrintech
rozmáčených zákopů, rejdišti krys, vší a semeništi infekčních nemocí. Zubatá
smrt všechno kosila, nedalo jí moc práce vniknout dovnitř, vstup byl volný ze
všech stran. Ostří její dobře nabroušené kosy podetínalo vojáky jednoho po
druhém v nejlepších letech jako vyzrálé stvoly obilí. Každý ji od sebe
odháněl, jak jen mohl, ale nemohl se jí zbavit.
Obraz Dantova pekla
Roztrhaná těla a znetvořené obličeje se válely v kráterech na povrchu země. Tváře a osobnosti přestaly existovat, fungovala už jen čísla a jména na plechových evidenčních štítcích kolem krku mrtvol. Výroba Kristových křížů na hroby padlých již dávno nestačila potřebám fronty, pod každý kříž se pochovávali hlavami k sobě vždy dva mrtví, cedulka se jménem se na kříž přibyla jedna zepředu, druhá zezadu.
První světová válka přinesla jedny
z nejstrašnějších podmínek. Jenom Britové, vždy úzkostliví chovatelé,
přišli o půl milionu svých milovaných zvířat.
A lidé? Pokud nezůstali pochováni v tmavých hrobech daleko od svých
blízkých, či se jejich těla nerozkládala na lukách, často drkotali
z bitevních polí v přeplněných, slámou vystlaných lazaretních vozech.

Bláto se sněhem čvachtalo a odletovalo od kopyt, kola lazaretních vozů se brodila břečkou. Každý pohled dovnitř vozu bolel. Sklíčení a zachmuření vojáci seděli na korbách, ponořeni se svými myšlenkami do zvednutých límců šedivých kabátů C.K. mocnářství a "za císaře pána a jeho rodinu" si už teď mnozí vezli počátky gangrény v těle.
Koně napínali otěže a vykračovali vpřed, do dalších dnů války. Vojáci v jejich sedlech se v houpavém rytmu koňských těl odevzdaně kolébali. Špinaví a unavení se už dlouhou dobu neviděli. Neuvědomovali si, že zešedivěli a zestárli o mnoho let.

Život je rychle předběhl, máločemu už rozuměli, jen povinně a odevzdaně táhli dál. Do apokalyptické hrůzy a prázdnoty, ze které jim nikdo neodpovídá a nedává naději, provázeni svým neštěstím, strachem a steskem.
Autor článku: Zdeněk Mahler
Mohlo by Vás zajímat
Potřeba lékařských škol v Evropě a jejich postupné zakládání nabralo na rychlosti. Jen do konce 18. století jich tu bylo založeno celkem osmnáct. Některé z nich zanikly (v Padově, Göttingenu, Freiburgu, Marburgu, Karlsruhe či Würzburgu), jiné se zachovaly (ve Vídni, Budapešti, Berlíně, Drážďanech, Hannoveru, Mnichově, Turínu, Miláně, Madridu,...
Zdálo se, že v oblasti seriózního výzkumu a vědění (včetně zvěrolékařského) i univerzitního školství nadcházejí lepší časy. Po odeznění války třicetileté (1618 - 1648) a války o dědictví španělského trůnu (1701 - 1714), která představovala největší ozbrojený konflikt první poloviny 18. století, se do popředí dostávají dvě země z tehdy klidnějšího,...