Jezdecké i vozatajské závody byly vždy koncovou
částí her, koně se na trať rozbíhali až po ukončení atletických soutěží jako
poslední. Honosné ceny - krásné dívky, březí klisny či vázy plné středozemních
perel - se vítězům předávaly u posvátného Diova chrámu, kterému dominovala
dvanáctimetrová socha Dia Olympijského, vyvedená ze zlata a slonoviny. Na závěr
olympijských her se zpívaly oslavné hymny, prostřelo se k okázalé hostině
pod širokým nebem, návrat vítězů byl velkolepý. Oděné do purpurových šatů je
vezlo parádní čtyřspřeží, každý z nich si mohl nechat postavit sochu
v posvátném háji, vozatajové byli považováni za bohy. Bez ocenění
nezůstali ani vítězní koně - ve svých eposech je opěvovali básníci, na
freskách, nástěnných obrazech chrámů či vázách je zvěčňovali výtvarní umělci. Jejich
podoby byly raženy na mince a šperky, podle nich se dělaly i dětské hračky. Slavní
tak byli stále na očích.