Tarpan

12.12.2021

Mezi Volhou, Donem a v lesích na sever a západ od ukrajinských stepí žil od poslední doby ledové další divoký předek koně. Jmenoval se tarpan. Ačkoli se o těchto malých a nenápadných prehistorických konících již zmiňuje slavný řecký dějepisec Hérodotos, ve své skutečné podobě byli civilizovanému světu také oni dlouho neznámí.

Oblasti střední a jihovýchodní Evropy až Kaspické nížiny obývala početná stáda lesních a stepních tarpanů.  Zdroj: Pixabay
Oblasti střední a jihovýchodní Evropy až Kaspické nížiny obývala početná stáda lesních a stepních tarpanů. Zdroj: Pixabay

O to rychleji je "moderní člověk" stačil zlikvidovat. Poslední lesní tarpan padl do rukou člověka ve druhé polovině devatenáctého století, nezachovalo se po něm vůbec nic. Jemu příbuzný tarpan obývající širé travnaté stepi jižní Ukrajiny byl poprvé popsán na jaře roku 1768, když se náhodně ukázal na okraji stepi u malého městečka Bobrova poblíž Voroněže.  

Stejně jako jiní koně, žili tarpani ve stádech vedených ostražitými hřebci. Zdroj: Unsplash
Stejně jako jiní koně, žili tarpani ve stádech vedených ostražitými hřebci. Zdroj: Unsplash

Lovci na scéně

Ještě ve třicátých letech devatenáctého století žili tito koně v hojném počtu na pelyňkových stepích po celém azovsko-černomořském pobřeží, v létech šedesátých se Chersonskou oblastí toulaly už jen ojedinělé, prořídlé skupinky. Početná stáda tarpanů, obývající tento kus země po mnohá tisíciletí, stačili pastevci a honáci dobytka zcela zlikvidovat za pouhá tři desetiletí.  

Kříženec chersonského tarpana a domácího koně, moskevská zoologická zahrada 1884. Zdroj: Wikipedie, Scherer
Kříženec chersonského tarpana a domácího koně, moskevská zoologická zahrada 1884. Zdroj: Wikipedie, Scherer

Lovem do sítí, na ledě či ve sněhových závějích a pak dobíjením. Na celém světě neexistuje jediný muzejní exponát - jen jedna chatrná kostra tohoto koně spočívá v Zoologickém muzeu v Petrohradě, jedna vybělená lebka zbyla na Akademii věd v Moskvě. Víc nic.

Poslední klisna

Poslední volně žijící tarpan padl za oběť honákům po Štědrém dnu roku 1879, shodou okolností ve stejném roce, kdy byl objeven kůň Prževalského. Byla to opět klisna, matka. Žila v Rachmanovské stepi na jižní Ukrajině, kde se chovalo i stádo domácích koní. Když nebyl nikdo z pastevců nablízku, osamocená klisna opatrně přicházela k tomuto stádu a pásla se společně s ostatními koňmi. 

Zpětným křížením došlo k částečné regeneraci tarpana - podařilo se získat koně, kteří se původním tarpanům značně podobají. Zdroj: Pixabay
Zpětným křížením došlo k částečné regeneraci tarpana - podařilo se získat koně, kteří se původním tarpanům značně podobají. Zdroj: Pixabay

Byla vždy velmi ostražitá a plachá, zatímco domácí koně v klidu odpočívali, ona si nikdy nelehla. Objevil-li se pastevec, klisna se tiše vzdálila a ztratila se ve stepi. Tak byla pozorována po tři roky - za tu dobu se jí narodila dvě hříbata, jejich otcem byl hřebec z domácího chovu. Divoká klisna se postupně stala tak důvěřivou, že před pastevcem již neodbíhala a v zimě chodila s domácími koňmi do ohrady, kde se zakládalo seno.

Jednou dokonce opatrně vešla do stáje. Dveře se za ní zabouchly, nekonečný prostor stepí se zúžil mezi čtyři stěny, klisna upadla do zajetí. Snášela jej velmi špatně, několik dní se nedotknula krmení. Přesto se podařilo udržet ji na statku až do jara. Když si chovatel myslel, že už je dost sžitá s domácím stádem, pustil ji opět na pastviny. Klisna však prudkým cvalem zmizela ve stepi. Za nějaký čas se vrátila, aby s sebou vzala hříbě. 

Teprve následující zimu se objevila nedaleko vesnice Agaimana. Mužici se chopili příležitosti a na starou klisnu uspořádali hon. Snad ji nechtěli zabít, spíš si "jen" vyzkoušet rychlost a vytrvalost svých vlastních, dobře živených a odpočatých koní. Rozestavěli se a klisnu si vzájemně nadháněli. Step byla pokryta zmrzlým, hrbolatým sněhem, klisna však nerovnosti s lehkostí přeskakovala a svým pronásledovatelům unikala.  

Znovu vyšlechtění tarpani jsou postupně vypouštěni do přírody, převážně do Bělověžského národního parku.  Zdroj: Unsplash
Znovu vyšlechtění tarpani jsou postupně vypouštěni do přírody, převážně do Bělověžského národního parku. Zdroj: Unsplash

Konec tarpanů ve volné přírodě

Obraz svobodného zvířete triumfujícího nad lidskou bezohledností přerušil náhlý pád. Ledová krusta povolila, štvaná matka se probořila a ve sněhové závěji si zlomila nohu. Mužici ji naložili na saně a spoutanou ji odvezli zpátky do zajetí. 

Stopy prapůvodních tarpanů ve volné přírodě už dávno zavál sníh. Zdroj: foto autor
Stopy prapůvodních tarpanů ve volné přírodě už dávno zavál sníh. Zdroj: foto autor

Po saních vyjeté koleje v noci zapadaly sněhem, ve stepi se rozhostil posvátný klid. Klisna druhý den ráno zemřela. Příběh divokých koní tarpanů se tak navždy uzavřel, do širých plání se již nikdy nevrátili. 

Autor textu: Zdeněk Mahler