Všude dobře, doma nejlépe

05.12.2021

Městský stress a civilizační tlak se rychle šíří všemi směry. Jak se jim vyhnout? Spolehlivých úniků se moc nenabízí, jeden zaručený však přesto ano. 

Budování přesně ohraničených prostor, jakýchsi svébytných soukromých hájemství, v nichž jsou všichni jejich obyvatelé sami sebou, silní a spokojení. Tedy našich vlastních domovů. Vlídné a pospolité rodiny či semknutá příbuzenská společenství totiž umožňují, aby se i jedinci s obecně nízkým postavením cítili dobře. Doma mezi svými, chráněni před sužující konkurencí světa "tam venku".   

Tady je nám dobře. Zdroj: Samphotostock
Tady je nám dobře. Zdroj: Samphotostock

Sami sebou

Taková opevněná rodinná či rodová hájemství si ostatně lidé budují odpradávna - zatím první známá, jednoduchá obydlí byla odhalena v olduvaiské rokli v Tanzanii a jejich stáří se odhaduje na celých 1.900 000 let ! Naši předci si tedy začali budovat první domovy pro pocit bezpečí a soukromí mnohem dříve, než se nám vůbec začalo říkat Homo sapiens.  

Domovy mají takové základy. Zdroj: Samphotostock
Domovy mají takové základy. Zdroj: Samphotostock

Ve svém vlastním prostoru se navíc každý jedinec alespoň na chvíli cítil dominantní, společné prostory zase členy takové domácnosti zrovnoprávňovaly. V tichu a bezpečí domovů měli naši předkové i více času a klidu na přemýšlení - to je mohlo podněcovat k postupnému plánování, tvořivosti a vynalézavosti. Ze svých soukromých hájemství jimi začali utvářet tento svět.

Svět je jen jeden. Není kam utéct.

Arnošt Lustig (1926-2011)

Nároky na vnitřní uspořádání našich domovů byly od nepaměti tak jednoznačné, že se do dnešních dnů změnily jen pramálo. Stále se totiž řídíme stejnými pravidly. 

Své domovy jsme podřizovali a podřizujeme několika funkcím - tělesné hygieně, stravování, odpočinku a spánku, pobývání s ostatními členy rodiny a skladování věcí. 

Pocity, vůně a tajemství každého koutu domova

Nejvíce klidu a soukromí přitom pociťujeme v ložnici. Čím více se k ní přibližujeme, tím se cítíme uvolněnější a spokojenější. Druhou nejvyhledávanější místností je pro tělo i ducha očistná koupelna, těsně následovaná kuchyní. Ta tiší hlad a uspokojuje chutě.   

Sedací souprava nahrazuje dospělým slábnoucí efekt matčiny náruče. Zdroj: Samphotostock
Sedací souprava nahrazuje dospělým slábnoucí efekt matčiny náruče. Zdroj: Samphotostock

Na ni pak navazuje pokoj - měkká sedací souprava v obývacím pokoji evokuje rozevřenou matčinu náruč. Poslední je předsíň, která předními dveřmi již komunikuje s vnějším světem. Projdeme-li jimi, překročíme práh - symbolicky i skutečně - a svůj bezpečný domov opouštíme.  

Ocitáme se na rušné ulici, vystaveni nechráněnému otevřenému prostoru, na očích veřejnosti. Tím se opět stáváme členy vnější sociální jednotky. Jejího dění se - chtě nechtě - musíme účastnit a s ostatními spolupracovat. Také chtě nechtě. Nezřídka to druhé. Určité lidi bychom si pro nutnou spolupráci svobodně nevybrali.

Mimo domovy tedy naše soukromí slábne - stáváme se součástí velké, složitě strukturované a fungující skupiny. S tím se dnes snaží vyrovnat většina lidí. Musí. Těší se přitom, že navečer - včera, dnes a zítra, tak jako každý den - překročí práh známých dveří, opět vstoupí do svého "království" a pocítí spásnou úlevu, uspokojení ze soukromí a osobního bezpečí. Tento dennodenní mechanismus v sobě máme po celá tisíciletí pevně zabudovaný. Projevuje se neomylně. Žádný pokrok, žádné výdobytky se jej za celé věky nedokázaly byť jen dotknout.    

Autor článku:  Zdeněk Mahler

Mohlo by Vás zajímat

Lesy. Majestátné chrámy přírody se špičkami stromů do nebe, už jenom vejít do nich je svátostí provázenou pocitem tiché pokory. Opatrně našlapovat a naslouchat, vnímat jejich kouzlo a klid, nenapodobitelnou harmonii všeho a přijímat, co štědře nabízejí. Letokruhy statných kmenů v sobě, jeden po druhém, rok za rokem, v tenkých přírůstcích jadrného...

Fürstenbergové do Křivoklátska výrazně investovali, přikupovali při tom i nové pozemky. Necelých 200 let jejich působení mělo pro zdejší území největší význam a znamenalo přechod od stále ještě středověké krajiny ke krajině novověké. Část panství přeměnili na užitné lesy, které sloužily potřebám rozvíjejícího se průmyslu, velké lesní celky zaměřené...