Cesta na vrchol, na které kůň člověka po celou dobu provázel, byla sice poměrně strmá a opojná, jednoduchá však rozhodně nebyla. Mimo jiné i proto, že kůň, tento "dar nebes", byl také jenom živý tvor s omezenými silami, navíc poměrně citlivý, trpící na mnohá zranění a náchylný na komplikovaná onemocnění. Některá z nich dokonce přenosná na člověka a...
Štěstí nevzniká náhodou
Kdybyste
dostali otázku, k čemu byste život přirovnali, jak byste odpověděli? Někdo
tvrdí, že je jako dlouhá nit, která se vine nahoru a dolů, mezi vzestupy a sestupy.
Když se dostane na dno, obrátí se a zvedne. "Neboj, to bude lepší a vše se
v dobré obrátí", často slýcháme. Mnozí lidé takto život vnímají.
Nabízí se i jiné přirovnání. Život jako vlnky, které se v kruzích šíří po hladině, v pravidelném houpavém rytmu, jedna za druhou. Na těch prvních vlnkách se stavíme na vlastní nohy a pak z dosahu rodičů, hned následující nás unáší k volbě vysněné profese a dál, až k partnerskému vztahu. Na další se jako láhev se vzkazem nese poselství nové generaci.
Vlna společenského uznání pak na sebe nenechá dlouho čekat. Kruhy se však již nezadržitelně vzdalují od středu, vlny slábnou a pomalu splývají s poklidnou okolní hladinou. Nakonec nezbývá než se smířit se sebou samým, svým životem a dosáhnout rovnováhy.
Jsou tyto kruhy výstižnějším přirovnáním života? Snad ano. Nepředstavují takové vzestupy a pády, ale především vývoj dopředu. A proč na těchto vlnách někdo dosáhne životního štěstí a jiný ne? Jak velkou roli v tom hraje genetika, výchova, zážitky z dětství, faktory prostředí, materiální zabezpečení či jiné vlivy?
Jaké pravdy přinesl výzkum ?
Odpovědi
na tyto otázky se pokusil nalézt tým amerických vědců, který zkoumal "tajemství
naplněného života". Do jednoho z nejkomplexnějších a nejvelkoryseji
pojatých výzkumů v historii společenských věd zařadil více jak 800 žen
a mužů narozených v letech 1910 až 1930. A doba trvání celého
projektu? Více jak 90 let.
Vědci se zaměřili na zkoumání vlivů, díky nimž se sledované ženy a muži udržovali ve fyzickém a psychickém zdraví, a to i ve vysokém věku. Šli přitom jejich životy pěkně pozpátku a pronikli až do hlubokého dětství - do rodinných alb i školních archivů a výzkum završili poklidným užíváním si důchodového věku.
Práce to musela být radostná - výzkumníci měli co do činění se skupinou vesměs šťastných a veselých babiček a dědečků, kteří se s nimi štědře dělili o své nejlepší životní zážitky a zkušenosti.
Co vše se při tom prokázalo?
Předně to, že životní štěstí nevzniká náhodou. Musíme se o něj sami přičinit. Každý z nás má možnost tyto skutečnosti ovlivnit. Zjistilo se, že na štěstí si doslova zaděláváme dvacet let dopředu (např. štěstí šedesátiletého člověka se zakládá ve čtyřiceti).
Co tvoří štěstí
A co hraje prim pro dosažení šťastné dlouhověkosti? V zásadě dobré lidské vztahy, šťastné partnerství a kvalitní rodinné vazby. Jejich citlivé nitky se neomylně navazují již v raném dětství.
K tomu všemu ovšem potřebujeme dobře znát svoji minulost, a to i takovou, která se odvíjela ještě před tím, než jsme se narodili. Tedy - potřebujeme znát své předky a vlastní evoluční historii. Jsme pokračováním pokolení minulých, z nichž jsme vzešli, jejich příběhy se zájmem vyhledáváme. Chceme vědět, kdo jsme.
Co dalšího americký tým po více jak 90 letech zjistil? Zní to možná jako obehraná písnička, avšak snad vůbec nejdůležitějším poznatkem je, že "štěstí = láska". Tedy umění milovat. Jiné i sebe sama. To je tou zásadní a osudově důležitou podmínkou šťastného žití.
A co zdraví? Určitě, především vhodnou životosprávou, tedy psychohygienou, vhodným stravováním, kondičním pohybem a relaxací, nekuřáctvím, dostatečným spánkem, vyhýbáním se nadměrnému stressu a životem ve vyváženém stabilním vztahu.
Možná překvapivý je další "elixír", který vedle již zmíněné lásky dokáže výrazně posílit šťastnou dlouhověkost. Je to vzdělání a průběžné vzdělávání se.
K osvědčeným strategiím, které ke štěstí dodávají zdraví a sílu, patří humor a nadhled. Mají "léčivý" účinek a pomáhají zapomenout na minulost. Nebo si z ní vzít jen to dobré. Nebraňme se i milosrdným lžím, jsou přirozenou obranou stárnoucí duše, pudem sebezáchovy a jedním z klíčů ke štěstí. Příroda je k nám soucitná i teď. S přibývajícím věkem v nás totiž sílí tendence zlehčovat negativa a obratně je překrucovat v to dobré.
A jak se houpavé vlny na okrajích zklidňují a tiše splývají s okolní hladinou, vyrovnávají se lidé se životem. Fyzicky omezeni, soustřeďují se na činnosti, které ještě zvládnou. A které jim přinesou sice malý úspěch, zato udělají velkou radost. Negativními skutečnostmi se alespoň tolik netrápí.
Důvěra na závěr
Vidíte. Pravidla to nejsou zas tak složitá, ba naopak. Harvardská studie o štěstí však uzavřela sledování osudů více jak 800 lidí a celkem 6000 let jimi prožitých ještě něčím na závěr.
Povzbudivým přesvědčením, že lidem je třeba dát důvěru. S těmi největšími moudrostmi a pravdami života totiž přicházejí až nakonec.
Tak hodně štěstí !
Autor článku: Zdeněk Mahler
Mohlo by Vás zajímat
Sídliště a pohřebiště lidí mladší doby kamenné (neolitu, zhruba 8.000 až 5.000 let př.n.l.), ve které se zemědělství pro člověka stalo již hlavním zdrojem obživy, poskytují mnohem bohatší a pestřejší materiál pro to, abychom získali představu o úrovni tehdejší zdravotní péče.
Sjednocením Horního a Dolního Egypta králem Menesem kolem roku 3.000 př.n.l. vznikl jeden z vůbec prvních státních útvarů, čítající na 16 miliónů obyvatel spjatých s úrodným údolím řeky Nilu, a až do 4. století př.n.l. (kdy došlo k ovládnutí středomořské oblasti helénskou civilizací) hrál prvořadou roli v severovýchodní Africe a Přední Asii.