XII.  Historie veterinární medicíny u koní. Renesance

30.05.2022

Na více jak tisíc let dlouhou etapu uzavírajícího se středověku a postupně upadajících společenských poměrů navázalo tolik potřebné "znovuzrození" neboli renesance. A s ním i politické, ekonomické, kulturní a sociální změny, které zásadně měnily pohled lidí 15. až 16. století na svět. Především pak v Evropě. 

Renesance hlásala návrat ke kulturnímu dědictví antiky a jejím hodnotám, kladla důraz na humanizmus, vztah k přírodě, podporovala další bádání a rozvoj přírodních věd, stejně tak jako všeobecnou vzdělanost. 

Knižní tiskárna, Francie kolem roku 1500.  Zdroj:  Wikipedie
Knižní tiskárna, Francie kolem roku 1500. Zdroj: Wikipedie

K doslova masovému šíření tolik potřebných informací a poznatků významně přispěl i objev knihtisku. V důsledku toho jen v letech 1472 až 1478 (tedy během pouhých šesti let a mj. dvacet let před objevením Ameriky Kolumbem) v Evropě vyšla všechna díla klasické medicíny, přičemž vůbec první tištěnou lékařskou knihou byl mohučský kalendář o pouštění žilou a podávání projímadel z roku 1456.

Renesance i v medicíně

Vedle tradičně a od nepaměti zkoumané anatomie se začala více rozvíjet chirurgie, do popředí zájmu a pozornosti se dostávala i fyziologie. 

Girolamo Fracastoro, portrét od Tiziana.  Zdroj:  Wikipedie
Girolamo Fracastoro, portrét od Tiziana. Zdroj: Wikipedie

Italský lékař, filosof, astronom, ale i básník Girolamo Fracastoro (1478 až 1553) ve spisu "De contagione et contagiosis morbis" jako první zastával myšlenku, že epidemie jsou způsobeny malými přenosnými částicemi (contagia). Popsal rovněž příznaky skvrnitého tyfu a již tehdy rozšířené pohlavní nemoci dal dodnes známé jméno - syfilis.

Anglický lékař a fyziolog William Harvey (1578 - 1657) se zase proslavil svým objevem velkého a malého krevního oběhu v těle. V roce 1603 si do svých zápisů udělal nenápadnou poznámku, že "krev bez přestání proudí a obíhá dokola, a to v důsledku tlukotu srdce". 

Poctivý a přesný William Harvey.  Zdroj:  Wikipedie
Poctivý a přesný William Harvey. Zdroj: Wikipedie

Toto zjištění však publikoval až po pětadvaceti letech pečlivého zkoumání (do cév pokusných zvířat při tom vstřikoval barviva, pak pitval je, jejich srdce i jednotlivé chlopně a logicky vyvodil, že srdce jako pumpa čerpá krev, která pak obíhá celým tělem), trpělivého ověřování a opakovaného potvrzování. Harvey si chtěl být naprosto jistý, že má pravdu - jeho teorie totiž odporovala věhlasnému Galénovi ...  

Harweyův nákres žil na lidské ruce.  Zdroj:  Wikipedie
Harweyův nákres žil na lidské ruce. Zdroj: Wikipedie

V roce 1628 vše konečně a s jistotou publikoval v díle "Anatomické pojednání o pohybu srdce a krve". Jeho poznatky jsou považovány za počátek moderní medicíny. Harvey také odmítl teorii samoplození a stal se zakladatelem embryologie.  

Pro zdraví koní

Za významnými objevy a praktickými pokroky na poli humánní medicíny v té době však poněkud zaostávalo léčení zvířat. Zaslouženou pozornost renesanční společnosti medicíně veterinární opět vrátili koně. Jejich potřeba, či lépe řečeno spotřeba, pro dopravu, obchod, zemědělství a vojenství byla nesmírná, v dnešní době jen těžko představitelná.  

I renesanční období plnilo bojiště statisíci vojáky a jejich koňmi. Zdroj:  Pixabay
I renesanční období plnilo bojiště statisíci vojáky a jejich koňmi. Zdroj: Pixabay

Armády 15. a 16. století všech evropských zemí byly stále převážně hipomobilní, bitevní pole i plátna slavných malířů, kteří je od detailů v první linii až na horizont krajiny zachycovali, plnila těla těchto zvířat s vojáky pevně zapasovanými do jejich sedel.  

Poranění a těžké zlomeniny končetin koní z bitev často měly fatální charakter.  Zdroj:  archiv autora
Poranění a těžké zlomeniny končetin koní z bitev často měly fatální charakter. Zdroj: archiv autora

Hippiatrie (především podkování, péče o kopyta koní a jejich zranitelné končetiny) představovala nejméně do konce 18. století hlavní obor činnosti tehdejších zvěrolékařů.   

Pozornost věnovaná koňským kopytům a končetinám byla víc než pochopitelná, doslova nutná - použitelný byl pouze ten kůň, který měl zdravé nohy.  Zdroj:  archiv autora

Na nové výzkumy v době rychlých válečných střetů nebyly vhodné podmínky, a tak praktičtí zvěrolékaři sahali po osvědčených odborných titulech. Jedním z vůbec nejlepších byla bezmála čtyři sta let stará kniha "De Medicina Equorum" neboli "O léčení koní". Patří k nejstarším veterinárním pracem, zabývajících se koňmi a jejich nemocemi, italského šlechtice Jordana Ruffuse, vrchního podkoního na dvoře císaře Fridricha II., ze 13. století (konkr. roku 1250).   

Jordanus Ruffus v ní připomněl cenné hipiatrické dědictví antické medicíny a současně poukázal na problémy aktuální. V období vrcholného středověku a nejednoduché situaci v křesťanské Evropě tak obnovil přerušenou kontinuitu vývoje veterinární medicíny a současně zahájil novou etapu jejího rozvoje. Centrem jeho pozornosti po zásluze zůstával kůň, přičemž v knize zúročil své bohaté zkušenosti z křižáckého tažení na těchto zvířatech do Svaté země v letech 1228 až 1229. Týkaly se opět podkování, stejně jako postrojování koní a souvisejících onemocnění.

Koňské nohy musely ve zdraví ujít či uběhnout tisíce kilometrů, odtahat tuny nákladu a odnosit plně oděné a vyzbrojené jezdce. Zdroj:  Unsplash
Koňské nohy musely ve zdraví ujít či uběhnout tisíce kilometrů, odtahat tuny nákladu a odnosit plně oděné a vyzbrojené jezdce. Zdroj: Unsplash

Ruffusova kniha byla jako jediná napsána v latině a autorovi se rovněž připisuje zásluha na vytvoření vůbec první nomenklatury nemocí v tomto jazyku. Měla šest částí - pojednání o reprodukci koní, výcviku hříbat, ošetřování, vlastnostech a vadách koní, jejich nemocech a léčbě. Dosud je známo asi 173 rukopisných kopií a 16 tištěných verzí díla, později přeložených do mnoha světových jazyků. Stala se rovněž podkladem pro sepsání nejpopulárnějšího evropského zvěrolékařského spisu o léčení koní od německého autora Mistra Albrechta (Albranta), vydávaného až do 19. stol. v mnoha jazykových verzích. V češtině, konkr. v Plzni, vyšla poprvé roku 1527 pod názvem "Lékařství koňská".  

Praktický renesanční zvěrolékař si měl poradit alespoň se šestatřiceti nejčastějšími nemocemi koní. Zdroj:  Pixabay
Praktický renesanční zvěrolékař si měl poradit alespoň se šestatřiceti nejčastějšími nemocemi koní. Zdroj: Pixabay

Byla cennou praktickou příručkou i pro negramotné zvěroléčitele, neboť se po několikerém předčítání dala zapamatovat a ústní formou pak předávat dále. Obsahovala celkem 36 stručných návodů, jak léčit koně v jejich nejčastějších nemocech. 

"Anatomická divadla"

Ve své touze dále pronikat do tajů přírody, detailně poznávat rostliny, zvířata, člověka a jejich anatomii, pokračovali renesanční vědci v tajuplných pitvách, v té době dokonce veřejných neboli v tzv. "anatomických divadlech". V doslova převratném díle "Sedm knih o sestrojení lidského těla" pak vlámský anatom a chirurg Andreas Vesalius (1504 - 1564) vyvrátil dosavadní představy o vnitřním uspořádání člověka a zásadně tak popřel i Galénovu teorii. Vesaliovo dílo je tak revoluční, že dokonce bývá považováno za oficiální předěl mezi středověkem a novověkem.   

Andreas Vesalius a jeho anatomická kniha "De humani corporis fabrica libri septem".  Zdroj:  Wikipedie

První veřejnou pitvu člověka v Praze a českých zemích uspořádal roku 1600 lékař, filozof a politik Jan Jesenský neboli Jessenius. Stalo se tak v Rečkově koleji na těle odsouzeného oběšence.  

Jan Jesenský neboli Jessenius (1566 - 1621) a jeho kniha o anatomii vydaná roku 1601 v Praze.   Zdroj:  Wikipedie

Samotnému Jesseniovi se pak stalo osudným jeho politické působení. Jako pozdější rektor Karlovy univerzity, těsně spjaté se stavovskou opoziční politikou, se stal jedním z vedoucích představitelů protihabsburského povstání. 

Poprava sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze roku 1621.  Zdroj:  Wikipedie
Poprava sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze roku 1621. Zdroj: Wikipedie

Po bitvě na Bílé hoře byl Jessenius na příkaz císaře zatčen a 21. června roku 1621 při popravě 27 českých pánů na pražském Staroměstském náměstí sťat a rozčtvrcen. Ostatky jeho těla již nikdy nebyly nalezeny. 

Autor článku:  Zdeněk Mahler

Mohlo by Vás zajímat

Světla v hledišti zhasnou, opona se roztáhne, na scénu vstupuje herec. Představení začíná. Všichni se těší, že bude co nejlepší. Stejně jako náš život. I ten má jako každá divadelní hra několik na sebe navazujících dějství. Biologicky - tedy fyziologicky, psychologicky, sociologicky a zdravotně - jedinečných etap. Je dobré o nich vědět, stejně tak...

V roce 2020 uplynulo 400 let od chvíle, kdy se na Bíle Hoře rozpoutala památná bitva. Události hned po ní přinesly mnoho společenských změn a přinutily část pokrokových intelektuálů k jednomu z mnoha emigračních odlivů, které tento malý národ ve své dlouhé historii zažil. Utíkali jako tzv. exulanti a nikdy se tu pak už neukázali. Byl mezi nimi i...

O zástupcích mladé generace, tzv. mileniálech (ročníky zhruba 1980 až 1995) nebo příslušnících generací X, Y a Z (až do roku 2010), se již napsalo hodně. O tom, čím se vyznačují, jaká mají specifika, nároky apod. Podstatné však je položit si otázku, proč takoví jsou a kdo a jak to ovlivnil. Měli bychom si přitom umět odpovědět, že my...