Hobby neboli koníček

22.12.2021

Zatímco lesy západní Evropy protahovaly láje honících psů, provázené lovci na koních, na rovinách a táhlých pláních anglické krajiny se rozebíhaly první dostihy.

Zpočátku jako součást lidových veselic, tvořených běžeckými závody, zápasy ve zručnosti, hudbou, zpěvem a tancem, jejichž protagonistou byl král Jindřich II. Ve Smithfieldu u Lodýna se dostihy konaly jako vítané zpestření rytířských turnajů a trhů s koňmi. Slávu tohoto centra někdejšího koňského dění ještě po řadu staletí připomínaly názvy okolních ulic. Pomalým dozníváním rytířské éry ztrácely turnaje na své přitažlivosti a stávaly se už jen jakousi symbolickou záležitostí. 

Éra rytířských turnajů pomalu doznívala, přízni davů se začala těšit jiná jezdecká zábava - závody koní. Zdroj: Wikipedie
Éra rytířských turnajů pomalu doznívala, přízni davů se začala těšit jiná jezdecká zábava - závody koní. Zdroj: Wikipedie

Jejich místo, a tím také přízeň davů, získávaly už samostatně pořádané koňské závody. O slibném začátku tohoto sportu na britských ostrovech vypovídají dochované záznamy staré bezmála devět set let. 

Lehkonozí koně z Orientu

Lehčí sportovní koně se sem hojně dováželi už za vlády Alfréda Velikého v 9. století. O necelých dvě stě let později měla země stanovený řád, podle kterého se vypisovaly dostihy na dlouhé vzdálenosti. V roce 1121 tu, jako nenápadná předzvěst událostí příštích, závodil i jeden arabský kůň, patrně kořist křížových výprav z Orientu.  

Na Britské ostrovy se z východu dostávali lehcí, rychlí a vytrvalí arabští koně. Zdroj: Pixabay
Na Britské ostrovy se z východu dostávali lehcí, rychlí a vytrvalí arabští koně. Zdroj: Pixabay

V bitvách na dalekém východě křižáci ukořistili řadu dalších arabských koní, které odvezli do Evropy. Evropané byli okouzleni vzhledem a vlastnostmi těchto zvířat, velice rychle rozpoznali jejich kvality. Orientální koně vybízeli k zušlechťování domácích chovů. Jejich hvězda se tak z horké pouště přesunula především nad vlažné britské ostrovy, kde se naplno rozzářila podruhé.  

Orientální koně začali zušlechťovat místní chovy. Zdroj: Samphotostock
Orientální koně začali zušlechťovat místní chovy. Zdroj: Samphotostock

Soutěživí Britové

Podmínky tu měli přímo ideální. Ostrovní krajinu omývalo ze všech stran moře, vlhké klima a vápencové podloží dodávalo zeleným pastvinám svěžesti a výživnosti. Britové navíc prosluli chovatelským talentem a citem, zvířata nejrůznějších plemen, od psů až po koně, odedávna neodmyslitelně příslušela ke královským palácům a stájím, hrabstvím a venkovským farmám. Byla doslova britskými miláčky. Kolébka světového turfu se pomalu začala rozhoupávat.  

Britové byli odedávna známí svou láskou a citem ke zvířatům. Ta byla neodmyslitelnou součástí jejich domovů. Zdroj: foto autor
Britové byli odedávna známí svou láskou a citem ke zvířatům. Ta byla neodmyslitelnou součástí jejich domovů. Zdroj: foto autor

Už ve dvanáctém století odstartovaly dostihy v místech, ve kterých se tradičně pořádají dodnes. Koňské závody zaznamenaly na ostrovech prudký rozvoj, především díky tomu, že jejich pořádání od začátku podporovali králové. Další arabské koně přivezl sám Richard I. Lví srdce, z jedné křižácké výpravy jich dovezl dokonce plnou loď. Citelnou ránu slibně se rozvíjejícímu odvětví zasadila krutá válka růží, ve které proti sobě od roku 1450 stály lancasterská a yorkshirská větev plantagenetské dynastie. Pětadvacetileté pustošení zdecimovalo celá území malebné země, ničivé následky zasáhly i chov koní. Roli zachránce na sebe vzal další král, Jindřich VII. Pochopil, že síla státu spočívá v síle koňstva a prosadil rázná opatření na zlepšení stavu.  

K rozkvětu chovu koní na Britských ostrovech významně přispěl svými nařízeními sám anglický král Jindřich VIII. Tudor (1491 - 1547). Zdroj: Wikipedie, Hans Holbein ml. (výřez)
K rozkvětu chovu koní na Britských ostrovech významně přispěl svými nařízeními sám anglický král Jindřich VIII. Tudor (1491 - 1547). Zdroj: Wikipedie, Hans Holbein ml. (výřez)

Z rozhodnutí krále

Za vlády jeho jmenovce, Jindřicha VIII., došlo k dalšímu rozmachu anglických chovů. Panovník dal zřídit hřebčín v Elthamu a svedl do něj nejlepší chovné kusy z celé země. Koním, kteří z těchto stájí vzešli, se pro lehký a rychlý pohyb začalo říkat "hobby" neboli "koníček". Král Jindřich VIII. začal na shromážděných stádech rozvíjet velkolepý chov. Patnáct kilometrů od Londýna založil další, skvostný hřebčín Hampton Court. Všem vlastníkům a pachtýřům pozemků větších než anglická čtvereční míle nakázal držet nejméně dvě chovné klisny. Do plemenitby přitom směla být zařazena jen zvířata předepsané výšky. Provinilce proti těmto nařízením čekala přísná pokuta. Na rozvoj hipologie pak v Anglii dohlíželi králi přizvaní ryzí odborníci. Eduard VI., panující v letech 1547 až 1553, až z Itálie povolal věhlasného mistra Regantella s jeho žáky a věhlasného zvěrolékaře a uznávaného podkováře Hannibala. Země sílila množícími se stády koní. 

První dcera Jindřicha VIII., Marie I., vydala důležitý zákon na omezení stále častěji se vyskytujících podvodů při prodeji koní a stanovila také pevná pravidla pro koňské trhy. K bílým útesům doverským královniny vlasti začaly připlouvat lodě naložené dalšími koňmi. Marie, provdaná za španělského krále Filipa II., dala nakupovat na Iberském poloostrově. V roce 1588 se na půdu britských ostrovů dostali další španělští koně. Poněkud kuriózním způsobem, ale těch v historii nebylo málo. Z vraků potopených lodí ze všech sil doplavali k britským břehům, stanuli na pevnině své nové země a vmísili se do domácích stád. Stovky a tisíce ročně narozených hříbat ze všech koutů Anglie se později scházely na nových a nových drahách, aby změřily své síly.

Další dovozy koní, jejich zařazování do plemenitby, celkový rozkvět chovu a pořádání dostihů se v Anglii odehrávaly pod patronací samotných panovníků. Zdroj: Wikipedie, George Stubbs
Další dovozy koní, jejich zařazování do plemenitby, celkový rozkvět chovu a pořádání dostihů se v Anglii odehrávaly pod patronací samotných panovníků. Zdroj: Wikipedie, George Stubbs

Sport králů, král sportů

O dostizích provázených lidovými veselicemi pod širým nebem se dozvěděla i další Jindřichova dcera, královna Alžběta. Oblíbila si je natolik, že je s celým panovnickým dvorem začala koncem osmdesátých let 16. století pravidelně navštěvovat. Dala rozšířit otcovy hřebčíny a v Tutbury založila další. Vrchního podkoního, earla z Leicesteru, pověřila, aby do nich sezval ty nejlepší odborníky z celé země. Přízeň generací panovnických rodů vysloužila tomuto nejstaršímu sportu všech dob hrdé, dodnes užívané označení - "sport králů a král sportů". Závody a soutěže se staly prestižní záležitostí pořádajících měst a šlechticů, protáhly se i na několik dnů. Tím vznikly tzv. "meetingy". Počty přihlašovaných koní stoupaly, dostihy se startovaly nejen v Londýně, ale i na nových drahách v Doncasteru, Salisbury, Carlislu, Richmondu, Liverpoolu a Chesteru. 

Ostrovní klima, vápencové podloží a kvalitní pastva představovaly pro koně ideální přírodní podmínky. Zdroj: foto autor
Ostrovní klima, vápencové podloží a kvalitní pastva představovaly pro koně ideální přírodní podmínky. Zdroj: foto autor

Obliba koní se u královského rodu dědila z pokolení na pokolení. Jakub I., Alžbětin nástupce, založil další hřebčíny, upřesnil pravidla pro trénink, koňmi nesenou váhu a aby uchránil Anglii od zbytečných ztrát, dokonce zakázal vývoz koní ze země. Na své pravidelné vyjížďce v roce 1605 Jakub objevil pro dostihy ideální táhlé pláně poblíž Newmarketu a přímo ze sedla tu nařídil vybudovat dráhu. Tento malý, zelený kousek anglické země se stal jedním ze světově nejproslulejších dostihových center vůbec, po jeho celá staletí pečlivě udržovaném trávníku běhají ti nejlepší plnokrevníci z ostrovů i dnes. 

Závodní kůň, vyobrazení z roku 1837. Zdroj: archiv autora
Závodní kůň, vyobrazení z roku 1837. Zdroj: archiv autora

Dokonale upravenému travnatému povrchu dráhy se začalo říkat turf. Toto označení se postupně stalo synonymem pro veškeré dostihové dění na celém světě. Slibný rozvoj chovu poněkud zkomplikovala buržoazní revoluce a občanská válka. Plné a kvalitní královské stáje přešly do pochybné péče revolucionářů, nezbylo než podniknout řadu záchranných akcí. Angličané dobře znali hodnotu svých koní a nad jiné je milovali. Když do majetku puritánského parlamentu přešel i hřebčín v Tutbury, podnikli tajné noční výpravy na záchranu cenné koňské krve. Desítky vzácných zvířat tak byly potajmu odvedeny a schovány ve sklepních katakombách. Tak například nevysvětlitelně zmizela i v chovu později slavná Coffin Mare neboli "klisna z rakve". V jakémsi podzemním úkrytu strávila celé desetiletí.  

Po obnovení království byl chov opět soustředěn v zámeckém Hampton Courtu krále Jindřicha VIII. poblíž Londýna. Tady na břehu řeky Temže se dál rozvíjel pod panovnickým dozorem. 

Autor článku:  Zdeněk Mahler

Mohlo by Vás zajímat

Lesy. Majestátné chrámy přírody se špičkami stromů do nebe, už jenom vejít do nich je svátostí provázenou pocitem tiché pokory. Opatrně našlapovat a naslouchat, vnímat jejich kouzlo a klid, nenapodobitelnou harmonii všeho a přijímat, co štědře nabízejí. Letokruhy statných kmenů v sobě, jeden po druhém, rok za rokem, v tenkých přírůstcích jadrného...

Fürstenbergové do Křivoklátska výrazně investovali, přikupovali při tom i nové pozemky. Necelých 200 let jejich působení mělo pro zdejší území největší význam a znamenalo přechod od stále ještě středověké krajiny ke krajině novověké. Část panství přeměnili na užitné lesy, které sloužily potřebám rozvíjejícího se průmyslu, velké lesní celky zaměřené...