Lehká jízda, rychlá smrt

19.12.2021

Vznik nových evropských mocenských center se promítl i do chovu koní. Jeho sláva a vybrané jezdecké umění přechází na Apeninský poloostrov, do Itálie, a odtud pak jako vstupní branou přes průsmyky Alp na severu dál do Evropy.

K významným změnám došlo i v armádě. Jízdní střelci si místo tradičního luku a kuše z období gotiky začali osvojovat palné zbraně - hákovnici a arkebuzu. První jízdní arkebuzíři se zorganizovali už v roce 1496. Neohrabaní rytíři zasazení hluboko do sedel svých těžkých koní se měnili v ideální terče.

Nástup střelných zbraní předznamenal zcela jiné nároky na vojenskou kavalerii a v armádě používané koně. Ti nyní museli být podstatně rychlejší a obratnější, tedy celkově lehčí. Zdroj: Pixabay
Nástup střelných zbraní předznamenal zcela jiné nároky na vojenskou kavalerii a v armádě používané koně. Ti nyní museli být podstatně rychlejší a obratnější, tedy celkově lehčí. Zdroj: Pixabay

V průběhu patnáctého století proto pomalu, ale definitivně mizí z evropských bojišť, už se na nich nikdy více neukáží. Na jejich uprázdněná místa v řadách vojsk vjíždí skutečná jízda v pevně semknutých šicích, v rámci ní dochází k vydělování později charakteristických jízdních typů a formací. Teprve ty mohly naplno rozvinout veškeré možnosti jízdy ve vojenství. Vojenští koně přitom byli i nadále cvičeni k často smrtícímu kopání a bolestivému kousání nepřítele ve chvílích, kdy jejich pán nad nimi bojoval na život a na smrt. Co voják nesesekal, to kůň kopyty dobil. 

Vojáci na koních se museli sešikovat do nových útvarů a tak i bojovat, jinak by neobstáli. Zdroj: Pixabay
Vojáci na koních se museli sešikovat do nových útvarů a tak i bojovat, jinak by neobstáli. Zdroj: Pixabay

"Malované děti" ...

Tak nastává éra lehkých a rychlých vojenských koní a obratných jezdců v jejich sedlech - kyrysníků či jízdních střelců a granátníků, karabiniérů, švališarů a jízdních myslivců, zkrátka "malovaných dětí" všech armád křižujících evropská bojiště. A jako dobový odraz přítomnosti těchto pohledných mladíků ve slušivých barevných uniformách s šavličkami u boku, pistolemi s křesadlovými zámky v kožených holstrách u sedla, vezoucí se na krásných, ušlechtilých koních, vzniká bezpočet romantických, nezřídka smutných příběhů, láskyplných vztahů, lidových písní a pověr. Ale i věčným steskem naplněných osudů.

Slušivé barevné uniformy, líbíví mladíčci v nich, "děti jako malované", šavlička u boku, na koníčka si vyskočí  ... Idylka pouze zdánlivá. Zdroj: Wikipedie, Antoine-Jean Gros (výřez)
Slušivé barevné uniformy, líbíví mladíčci v nich, "děti jako malované", šavlička u boku, na koníčka si vyskočí ... Idylka pouze zdánlivá. Zdroj: Wikipedie, Antoine-Jean Gros (výřez)

Pravda o životních osudech těchto "malovaných dětí" ovšem byla poněkud jiná a s romantikou měla málo co společného. Třicetiletá válka byla posledním velkým střetnutím, které bylo vybojováno převážně žoldnéřskými vojsky. Ve druhé polovině sedmnáctého století už byly budovány stálé armády, těm jako důstojníci veleli výhradně šlechtici.  

Vojenská služba byla doživotní, teprve roku 1802 byla právě u jízdy zkrácena na dvanáct let, později dokonce na osm. Verbíři protahovali města a vesnice, mladé chlapce vyháněli ze stavení na návsi a náměstí. Než se posadili na vlastního koně a na bok připjali šavličku, nadešlo několik let tvrdého drilu: poslušnosti u mnoha lidských individualit s neradostnou životní perspektivou se dosahovalo převážně represivními metodami - od karabáče až po šest až deset let nucených prací v pevnostech. Těžší zločiny řešil plukovní soud katem v červené kápi. Za dezerci se věšelo, přeběhnutí končilo naražením na kůl. Mezi nejobávanější tresty však patřilo "běhání uličkou" - u jízdy ji tvořilo 150 mužů. Nejvyšší výměrou bylo šest běhů, tři tam, tři zpátky. Rovnaly se vlastně trestu smrti, nešťastník celou dávku většinou ani nedoběhl.

Jezdecké sochy z vysokých podstavců na hlavních náměstích symbolizovaly vždy jen to lepší než to, co bylo zrakům civilního obyvatelstva odepřeno. Zdroj: Pixabay
Jezdecké sochy z vysokých podstavců na hlavních náměstích symbolizovaly vždy jen to lepší než to, co bylo zrakům civilního obyvatelstva odepřeno. Zdroj: Pixabay

Kdo však byl poslušný a u armády dobrovolně zůstal o šest let déle, dostal prémii a povolení oženit se. K vojenské službě se sedlákům a jiným chovatelům odváděli i koně. Jejich hodnota byla až 80 zlatých, erár platil za dragounského koně jen 52, za mohutnějšího kyrysnického alespoň 67 zlatých. Až do poloviny osmnáctého století vojenská kasárna téměř neexistovala. O ubytování táhnoucích vojáků a ustájení jejich koní se museli postarat obyvatelé měst a vesnic, na statcích vznikaly tzv. "kvartýry" a "vojenská stání". Sedláci nejenže své "chlapce" rádi viděli, ale vojákům bezplatně poskytnuté lůžkoviny, palivové dřevo, svíčky a sůl se jim navíc odpočítávaly z daní. Každou eskadronu na pochodu doprovázel jeden markytánský vůz, jakýsi pojízdný obchod s potravinami a lihovinami. A pro koně, samozřejmě, tu jela i polní kovárna.

Dragouni

Potřeba častých a stále rychlejších přesunů si vynutila vznik dalšího druhu jízdních vojsk. Protože nejvíce vždy zdržovali jinak užiteční pěšáci, zatěžkaní navíc svou výzbrojí, vsadili je do sedel temperamentních koní. Původní pěšácké helmy vyměnili za pappenheimky, přes rameno přehodili volný kabát, přes plece bandalír s měrkami na střelný prach a na nohy natáhli pumpkové nohavice a shrnovací škorně. Tak vznikli dragouni. Stalo se tak ve Francii, vybaveni stále jako pěšáci, nyní ovšem na svých vlastních koních, se odtud rozjížděli do celé Evropy. Svou pozdější slávu si museli tvrdě vydobýt. Dlouho byli vysmívaným a opovrhovaným typem "jakéhosi jízdního pěšáka", mezičlánkem mezi pěchotou a jízdou. Tím, že vznikli z profesionálních, na boj svědomitě připravovaných žoldnéřských útvarů, se vyznačovali tvrdou disciplínou, obětavostí a velmi dobrou organizací. 

Husaři a huláni

Z krutých válek proti Turkům vzešli další vojenští jezdci - podle uherského vzoru husaři, podle polského huláni. Byli vlastně potomky nomádských nájezdníků - to se odrazilo ve způsobu jejich boje, výzbroji, postrojích i uniformě. Střihem i dekoracemi se od ostatních nápadně lišila, svůj ráz si udržela po celých dvě stě let.  

Husar by původně příslušník tělesné stráže uherského krále Matyáše Korvína (1443 - 1490), poté se stal zástupcem lehké vojenské jízdy v uherské části habsburské monarchie a z ní se rozšířil i do jiných armád. Slovo husar je odvozeno z maďarské číslovky "húsz" (znamená 20), protože původně bojovali v jednotkách po dvaceti mužích. Zdroj: Pixabay
Husar by původně příslušník tělesné stráže uherského krále Matyáše Korvína (1443 - 1490), poté se stal zástupcem lehké vojenské jízdy v uherské části habsburské monarchie a z ní se rozšířil i do jiných armád. Slovo husar je odvozeno z maďarské číslovky "húsz" (znamená 20), protože původně bojovali v jednotkách po dvaceti mužích. Zdroj: Pixabay

Během té doby ji převzaly snad všechny armády světa - Spojených států, Mexika, stejně tak Asie. Její součástí byl turecký dolmán, přiléhavý kabátek s olivkami a až 20 metrů šňůrek v osmnácti řadách. Dolmán plnil ochrannou i estetickou funkci, elegantní husaři přes něj nosili ještě krátký ovčí kožíšek.

Uherští jezdci na rychlých lehkonohých koních byli odhodlanými bojovníky. Zdroj: Pixabay
Uherští jezdci na rychlých lehkonohých koních byli odhodlanými bojovníky. Zdroj: Pixabay

Vojáčkové jako malovaní, chlapci k pohledání ... Pouze však na první pohled. Tím, že původně vzešli z potulných ozbrojených jedinců či zákeřných tlup, zřídka respektovali nějakou dohodu, velitele, zákony či alespoň elementární podmínky soužití v jen trochu organizované společnosti. Byli vždy sví - divocí, nespoutaní, na malých, hubených, často kořistních konících uherských pust. Svými mimořádnými výkony - v počtu 800 vojáků dokázali rozprášit i osmitisícovou tureckou armádu - si vydobyli přední místo na žebříčku vojenské cti.

Rychlost a bojová vycvičenost koní, temperament a odhodlání válečníků, kombinace sečných a palných zbraní působily na bojištích hotové masakry. Zdroj: Pixabay
Rychlost a bojová vycvičenost koní, temperament a odhodlání válečníků, kombinace sečných a palných zbraní působily na bojištích hotové masakry. Zdroj: Pixabay

Husarské výkony či "kousky" se staly hodnocením pro mimořádné skutky. Až bezhlavá obětavost těchto jízdních vojáků sváděla velitele k tomu, že od nich požadovali zbytečné, často nesplnitelné bojové úkoly. Disciplinární pořádek pro husary neobsahoval kapitolu o výšce trestu za útěk z boje. To potřebné nebylo, u husarů nepřicházel v úvahu. U nich se tvrdě trestal opak - předčasné vyřazení z boje. Zlatá éra těchto srdnatých vojáků na koních nastala v tereziánské éře, kdy husarské pluky měly skoro všechny evropské armády. Svými činy se tito vojáci nesmazatelně zapsali do historie a hluboko do lidských srdcí v mnoha vzdálených zemích světa. 

Autor článku:  Zdeněk Mahler

Mohlo by Vás zajímat

Světla v hledišti zhasnou, opona se roztáhne, na scénu vstupuje herec. Představení začíná. Všichni se těší, že bude co nejlepší. Stejně jako náš život. I ten má jako každá divadelní hra několik na sebe navazujících dějství. Biologicky - tedy fyziologicky, psychologicky, sociologicky a zdravotně - jedinečných etap. Je dobré o nich vědět, stejně tak...

V roce 2020 uplynulo 400 let od chvíle, kdy se na Bíle Hoře rozpoutala památná bitva. Události hned po ní přinesly mnoho společenských změn a přinutily část pokrokových intelektuálů k jednomu z mnoha emigračních odlivů, které tento malý národ ve své dlouhé historii zažil. Utíkali jako tzv. exulanti a nikdy se tu pak už neukázali. Byl mezi nimi i...

O zástupcích mladé generace, tzv. mileniálech (ročníky zhruba 1980 až 1995) nebo příslušnících generací X, Y a Z (až do roku 2010), se již napsalo hodně. O tom, čím se vyznačují, jaká mají specifika, nároky apod. Podstatné však je položit si otázku, proč takoví jsou a kdo a jak to ovlivnil. Měli bychom si přitom umět odpovědět, že my...