Co je dobré vědět o etapách našeho života

16.01.2022

Světla v hledišti zhasnou, opona se roztáhne, na scénu vstupuje herec. Představení začíná. Všichni se těší, že bude co nejlepší. Stejně jako náš život. I ten má jako každá divadelní hra několik na sebe navazujících dějství. Biologicky - tedy fyziologicky, psychologicky, sociologicky a zdravotně - jedinečných etap. Je dobré o nich vědět, stejně tak čím zrovna v té které etapě procházíme. A naslouchat moudrému vnitřnímu hlasu, poddat se přirozenosti, abychom celé to představení dobře odehráli. A měli ze sebe a svého života dobrý pocit. 

Příbuzní, každý z jiného konce života. Zdroj: Pixabay
Příbuzní, každý z jiného konce života. Zdroj: Pixabay

Dvacet až šedesát pět let života

Důvodů těšit se je opravdu mnoho. Před mladými lidmi se doširoka otevírá brána do skutečného života. Nastává nejdelší, čtyřicet pět let dlouhá etapa dospělosti. Sestává se ze tří fází.

Fáze dvacet až třicet let

Tato první dekáda se nazývá "mladším věkem dospělým". Je to čas nadějí, ideálů a velkých očekávání. Přirozeně. Mladý člověk dokončil vzdělání a zahajuje pracovní kariéru. Současně však stále ještě dohledává svoji vlastní identitu a dostává poslední odpovědi na otázku, "kdo vlastně jsem". Souběžně s tím si buduje i citově partnerský vztah.  

Život je náš ... Zdroj: Pixabay
Život je náš ... Zdroj: Pixabay

Motivující práce se stává jednou z životních dominant, s jejím nalezením se ruku v ruce uklidňuje a ustaluje i milostný vztah. Není však jednoduché souběh těchto náročných událostí v krátkém a emocionálně vypjatém období zvládat. Aby mladý jedinec obstál, je od přírody vybaven "dvěma důležitými energiemi" - pro tuto fázi života příslovečným elánem a pevnou vírou v sebe sama.

Do života vstupuje dominanta práce a zaměstnání. Zdroj: Pixabay
Do života vstupuje dominanta práce a zaměstnání. Zdroj: Pixabay

Zcela nový rozměr přináší mladým lidem do života rodičovství. Po dlouhá léta je teď na jevišti života budou provázet tři hlavní aktivity, o jejichž prioritní pořadí budou svádět s druhými i sami se sebou lítý boj. Rodičovská péče, úsilí o osobní úspěch (potřeba zajistit plnohodnotný život i budování kariéry) a osobní zájmy (ty teď nezřídka musí ustoupit). Aby to všechno mladí lidé úspěšně zvládli, nezbyde než tyto tři činnosti - podle jejich měnících se priorit - vybalancovávat. To není jednoduché. Situace je o to náročnější, že ze všech živočichů na planetě Zemi máme nejdelší rodičovský úvazek. To si mnozí neuvědomují.

Události v tomto náročném období jsou užitečnou průpravou a předehrou na vlastní děj neboli "hlavní život". Ten se naplno odehrává ...

Fáze třicet až čtyřicet pět let

Vyzrálý střední věk dospělý. Zdroj: Pixabay
Vyzrálý střední věk dospělý. Zdroj: Pixabay

... ve fázi tzv. "středního věku dospělého". Ve třiceti letech jsou lidé po všech stránkách již hotoví - dospělí a zpravidla pevně usazení v osobním i pracovním životě. Starají se o své nejbližší, ochotně přejímají odpovědnost za jiné lidi - děti, příbuzné, známé či za zaměstnance. Jejich chování je teď podmíněno tendencí druhým dávat, co sami doposud dostávali. Jsou všímaví, ohleduplní a štědří - to hlavní spatřují mimo sebe. 

Jejich pozoruhodným projevem nyní je tzv. generativita, tedy snaha dělat něco, co přesahuje vlastní zájmy. Rodinu chápou jako jednu z hlavních životních priorit, své nejbližší zahrnují láskou a obětují se pro ně.  

Pomalu začíná promlouvat generativita, neboli ochota dělat něco, co přesahuje vlastní zájmy. Zdroj: Pixabay
Pomalu začíná promlouvat generativita, neboli ochota dělat něco, co přesahuje vlastní zájmy. Zdroj: Pixabay

Třicátý rok věku je také obdobím plné fyzické i duševní kondice. Pracovní výkonnost a společenské uplatnění mladého člověka rychle stoupá, motivační potřeba seberealizace se naplňuje. Snad nejtvořivější etapa dospělosti přichází koncem čtvrtého desetiletí života.  

Člověka již tolik nezatěžují starosti se získáváním zkušeností či budováním kariéry, přitom je stále iniciativní a svěží. Chytrá příroda zařídila, že do takového stavu rodiče dozrávají v době, kdy jejich děti potřebují nejvíce pozornosti.     

Potlesk publika je povznášející, krize středního věku však již klepe na dveře. Zdroj: Pixabay
Potlesk publika je povznášející, krize středního věku však již klepe na dveře. Zdroj: Pixabay

Potlesk publika na konci tohoto vydařeného dějství však pokazí pověstná "krize středního věku". Jejím hlavním dilematem je, jak po dosažení všech úspěchů naložit s druhou polovinou života. Před mnoha lidmi najednou "zeje díra". Pocit prázdnoty a neužitečnosti provázejí sužující stavy úzkosti. Představení je však nutno dohrát. Člověk se nakonec stejně rozhodne pokračovat v tom, co započal. Je však opatrnější a vůči sobě mnohem ohleduplnější. Více se šetří a dbá o své duševní i tělesné zdraví.

Fáze čtyřicet pět až šedesát pět let

V tomto tzv. "starším věku dospělém" lidé pokračují ve své práci a využívají nahromaděných zkušeností. Pomaleji však. Laskavá příroda člověka zlehka připravuje na období klidu a zaslouženého životního odpočívání.  

Tiše připlouvá období klidu a zaslouženého životního odpočívání. Zdroj: Pixabay
Tiše připlouvá období klidu a zaslouženého životního odpočívání. Zdroj: Pixabay

A ten by se jim měl začít oddávat. Jak? Co nejvhodnější životosprávou, aktivním pohybem, opomíjenými duševními a motivačními aktivitami.   

Užívání si koníčků a zálib, na které nebyl čas. Konečně ... Zdroj: Pixabay
Užívání si koníčků a zálib, na které nebyl čas. Konečně ... Zdroj: Pixabay

Návratem k zálibám a koníčkům z mládí, udržováním styků s přáteli, optimismem a pozitivním přístupem k životu. Blíží se totiž další z významných předělů - odchod do důchodu.

Ten dokáže pořádně zaskočit. Proto je důležité se na něj připravit a naplánovat si smysluplnou a naplňující činnost, kterou se člověk bude realizovat i po ukončení pracovní kariéry. 

Na plnohodnotný a spokojený důchod je třeba se zavčasu připravit. Zdroj: Pixabay
Na plnohodnotný a spokojený důchod je třeba se zavčasu připravit. Zdroj: Pixabay

Neboť jak pravil římský filosof Seneca již před dvěma tisíci lety - nezáleží ani tak na tom, jak dlouho představení trvalo, ale jak dobře bylo sehráno. 

Autor článku:  Zdeněk Mahler