Klenoty sladké Francie - Limousin, Dordogne a Quercy

05.03.2022

Mezi vinicemi někdejších králů, hustě porůstajícími svahy kraje Bordeaux, a pohořím Massif Central neboli Francouzským středohořím, stranou od rušného světa, leží prastaré a dlouho opomíjené regiony Limousin, Dordogne a Quercy. Jakmile do nich člověk vstoupí, podmaní si jej rozlehlými, sytě zelenými loukami se stády dobytka, táhnoucími se vysoko k modravé obloze, dýchne na něj teplo Sluncem vypálených skal, vůně lesů, seschlého dřeva krovů i chlad kamenných světnic. Čas se náhle zpomalí. Ty kraje prošly v hloubi staletí podobným osudem. Každý však má své jedinečné kouzlo - typickou krajinu, atmosféru, obyvatele a s nimi i jejich pohostinnost. A výtečnou kuchyni připravenou z toho, co kraj po staletí dával a své lidi poctivě živil. Není toho málo. 

Poklidný zemědělský kraj, travnaté stráně posázené statnými těly rezavého skotu, mezi nimi bílé obláčky ovcí. Panorama jak z obrazů vlámských malířů doplňují středověké tvrze, hrady a kostelíky.  

St.-Cirq Lapopie (historické území Quercy), jeden ze skvostů zdejšího kraje. Zdroj: foto autor
St.-Cirq Lapopie (historické území Quercy), jeden ze skvostů zdejšího kraje. Zdroj: foto autor

Zádumčivost se tu snoubí s laskavostí matky přírody, paměť krajiny se světlem slunečních paprsků prosvěcujících každý nový den. To je typický obraz francouzského venkova kraje Limousin.  

Limousin

Historie Limousin sahá až do období bájných Keltů, přesněji jejich kmene Lemoviců. Ti tento kraj obývali, podle nich také získal své jméno. Ještě než území vyklidili dobyvačným Římanům, stačili zde vytvořit kmenové sdružení (tzv. civitas) Galie. Odkaz Římanů tu pak přetrvával celá tisíciletí. Až do sedmdesátých let minulého století se totiž ve zdejších venkovských oblastech mluvilo prastarým románským jazykem, tzv. okcitánštinou. Několik slábnoucích okcitánských dialektů se v kraji Limousine ozývá i dnes. 

Krajem Limousin dýchá historie. Zdroj: foto autor
Krajem Limousin dýchá historie. Zdroj: foto autor

Území kraje patří k nejméně zalidněným v celé Francii, a to díky své izolovanosti, drsnějším podmínkám (kruté zimy ve vyšších polohách vynahrazují podstatně příjemnější, teplá léta) a zemědělskému charakteru. Téměř třetina zdejších, především mladých obyvatel odešla do měst či vesnic, ležících alespoň na okrajích celé oblasti. V malebném, avšak odlehlém venkovském středu tak zůstali jen ti nejvěrnější. A ti se v duchu tradic svých předků věnují opět zemědělství. 

Pravidelně jednou týdně se na náměstích, v podloubích a přilehlých uličkách středověkých měst Sarlat-la-Canéda (departement Dordogne, Périgord) a Monpazier konají trhy s produkty zdejších zemědělců. Zdroj: foto autor
Pravidelně jednou týdně se na náměstích, v podloubích a přilehlých uličkách středověkých měst Sarlat-la-Canéda (departement Dordogne, Périgord) a Monpazier konají trhy s produkty zdejších zemědělců. Zdroj: foto autor

Více jak třetinu rozlohy kraje zdobí stálé, přirozené pastviny se svobodně se pasoucími stády limousinského skotu a ovcí. A pokud zdejší farmáři na občasných polích vypěstují obilí, brambory či jiné rostliny, stejně je většinou podají svým zvířatům. Plody svého hospodaření - vynikající sýry, na mnoho způsobů upravené maso, ovoce, mošty a cidre, sušené hřiby z lesů, maliny, pečené kaštany, ořechy, ale i keramiku, smaltované nádobí či výrobky z kůže - pak svážejí na provoněná a Sluncem vyhřátá náměstí středověkých měst svého kraje, aby je tu v neopakovatelné atmosféře pouličních trhů všem nabídli.      

Uzavřený kraj sdílel svůj vlastní osud. Zdroj: foto autor
Uzavřený kraj sdílel svůj vlastní osud. Zdroj: foto autor

Dějiny se však do kraje Limousin vryly i mimořádně krutým způsobem. V sobotu 10. června 1944 vjely do zdejší vesnice Oradour-sur-Glane, jejíž obyvatelé byli nařčeni z odbojové činnosti, početné jednotky německé SS a téměř všechny vesničany vyvraždily. Během jediného dne tu zahynulo 642 osob, z toho 205 dětí. Přežila pouze jedna žena a pět mužů. Oradour-sur-Glane již nikdy nebyl obnoven a trosky ohořelé vesnice tak pietně slouží jako věčný památník. 

Náves vyvražděné a vypálené vesnice Oradour-sur-Glane. Zdroj: foto autor
Náves vyvražděné a vypálené vesnice Oradour-sur-Glane. Zdroj: foto autor

Dordogne

Departement Dordogne, či jak Francouzi raději říkají Périgord, nejvíce proslavilo lidstvo samo. Doslova. Oblast je totiž jednou z kolébek pravěkého člověka a údolí protékající řeky Vézére místem prvního obydlení Evropy neandrtálskými a cromagnonskými lovci. Ti zde po sobě zanechali skutečné poklady. 

Každá ulička, každý dům či jejich zákoutí jsou tu plné historie. Zdroj: foto autor
Každá ulička, každý dům či jejich zákoutí jsou tu plné historie. Zdroj: foto autor

Řeka Vézére je jako náhrdelník, na který jsou navlečeny korálky mnoha unikátních pravěkých jeskyní či jiných objektů, obývaných našimi dávnými předky. La Roque St.-Christophe, devět set metrů dlouhá řada převisů a jeskyní, které před více jak 50.000 lety sloužily neandrtálcům moustérienské kultury, oblast Les Eyzies de Tayac s jeskyněmi Abri Pataud (poskytovala úkryt cromagnonskému člověku po dobu 15.000 let), Grotte de Front de Gaume (jeskyně s 230 kresbami z doby před 14.000 lety), Grotte des Combarelles s rytinami zvířat starých 12 až 14 tisíc let, Abri du Cap Blanc, v této oblasti nejrozlehlejší Grotte de Rouffignac s 250 nádhernými rytinami a malbami či jeskynní vesnice Village Troglodytique de la Madeleine.

Podvečerní Slunce v kouzelné vesnici Larnagol. Zdroj: foto autor
Podvečerní Slunce v kouzelné vesnici Larnagol. Zdroj: foto autor

Snad nejvýznamnější jeskyně však byla objevena poblíž malého městečka Montignac. Jmenuje se Lascaux. Stěny jejích chodeb pokrývá na 150 barevných vyobrazení a více než 15.000 skalních rytin tehdy lovených zvířat (jelenů, koní, turů a bizonů), tedy z doby mladšího paleolitu a 15 až 30 tisíc let před naším letopočtem. Zřejmě se jednalo o posvátné místo, které sloužilo k provádění pravěkých rituálů. 

Pohlednice z krajů Limousin, Dordogne a Quercy. Zdroj: foto autor 

Dordogne - to však nejsou pouze jeskyně pravěkého člověka. Kraj je skutečnou encyklopedií lidských dějin. Z množství kamenných, opevněných vesnic (tzv. bastid, např. Beaumont-du-Périgord se zbytky hradeb a nádhernou středověkou branou), hradů (mezi nejznámější patří Beynac-et-Cazenac), tvrzí a pevností, postavených za Stoleté války ve 14. až 15. století, tu dýchá skutečný středověk. Chrabrých rytířů i osvícených renesančních osobností.

Usednout do některé z kavárniček, pomalu popíjet, nechat plynout čas a působit paměť dějin ... Zdroj: foto autor
Usednout do některé z kavárniček, pomalu popíjet, nechat plynout čas a působit paměť dějin ... Zdroj: foto autor

Dordogne je opravdovým a zemitým francouzským venkovem. Je provoněný svými specialitami - lanýži (truffe noire du Périgord), prodávanými na zdejších trzích od prosince do února, kachnami na nejrůznější způsoby (confit nebo foie gras), paštikami či vlašskými ořechy. V Périgordu se pěstují ty nejkvalitnější, s hrdostí označené svým původem (AOC) a hospodyně je po generace zapékají do místně vyhlášeného a gurmány vyhledávaného ořechového koláče.

Quercy

Quercy je rozlehlá a vyprahlá vápencová plošina zbrázděná kaňony řeky Lot a jejími přítoky, porostlá starobylými, křivolakými duby a těmi nejlepšími vinicemi kraje. Vápencová hornina tu také od nepaměti sloužila jako odolný stavební materiál pro místně typické bílé budovy.

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. A přesto by mohli. Najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody. Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“  Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ.      Zdroj: foto autor
„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. A přesto by mohli. Najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody. Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“ Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ. Zdroj: foto autor

Území táhnoucí se od města Rocamadour na severu až po St.-Cirq-Lapopie na jihu pokrývá malebná přírodní rezervace Parc Naturel Regional Causses du Quercy. Je stejně bohatá nad zemí jako pod ní. Hluboké propasti a četné jeskyně Gouffre de Padirac propojené splavnými vodními cestami otevírají tajemný a okouzlující, dotud netušený svět pod povrchem země, příznačně nazývaný "podzemními Benátkami".

Monpazier, bastinské město ze 13. století založené anglickým králem Edwardem I., vévodou gaskoňským. Patří do "Les Plus Beaux Villages de France" neboli sdružení "Nejkrásnějších vesnic Francie". Zdroj: foto autor
Monpazier, bastinské město ze 13. století založené anglickým králem Edwardem I., vévodou gaskoňským. Patří do "Les Plus Beaux Villages de France" neboli sdružení "Nejkrásnějších vesnic Francie". Zdroj: foto autor

A komu by nestačil pestrý svět přírody na povrchu či v podzemí, může vzhlédnout vysoko k obloze. Přímo v centru parku, na ploše asi třiceti kilometrů čtverečních, lze obdivovat "nejčistší nebe Francie". Tento kousek světa a oblohy nad ním se totiž vyznačuje nejnižším světelným znečištěním v zemi a je skutečným rájem pro všechny milovníky astronomie.

V letních měsících je Monpazier dějištěm pestrých trhů, slavnosti "Středověkého dne", festivalu a koncertu Chorale of Monpazier. Zdroj: foto autor
V letních měsících je Monpazier dějištěm pestrých trhů, slavnosti "Středověkého dne", festivalu a koncertu Chorale of Monpazier. Zdroj: foto autor

Stejně tak jako Dordogne (Périgord), je i oblast Quercy známa svou jedinečnou kuchyní, ve které dominují kachní speciality - játra foie gras s osmahnutým máslovým jablkem nebo hruškou a skleničkou dezertního vína Sauternes, canard aux cépes neboli kachna na houbách a červeném víně s kousky anglické slaniny (lardons) či gésiér confits en salade, kousky kachního masa na listovém salátu. A k tomu vše na Slunci vyzrálá červená vína odrůd cabernet savignon, cabernet franc či merlot z oblasti Bergerac nebo černá vína z Cahors, která znali už staří Římané. 

„Láska zmenšuje svět a zvětšuje domov.“ Francouzské přísloví. Zdroj: foto autor
„Láska zmenšuje svět a zvětšuje domov.“ Francouzské přísloví. Zdroj: foto autor

Limousin, Dordogne a Quercy - to jsou skutečné klenoty sladké Francie ...

Autor článku a fotografií:  Zdeněk Mahler