Kůň svědomitě plnil úlohu služebníka barbarů, ničitelů a násilníků, stejně jako budovatelů, mírotvorců a laskavých ochránců. Pán jej však nevyužíval jen jako zvířete jezdeckého, soumarského či tažného, tedy pracovního a válečného. Už na samém úsvitu lidských dějin ho sedlal i pro svou zábavu a potěšení z rychlé jízdy.
Mračna pouštního prachu se zvedla i pod kopyty statisíců koní perských vojáků. Peršané, vyhlášení chovatelé a jezdci starověku, ve svém drezérském umění zašli ještě podstatně dále, než bylo do té doby běžné. Koně naprosto cíleně připravovali do bitev: za ohlušujícího křiku vojsk a kovového třesku sečných i bodných zbraní, v pachu lidské i zvířecí...
Lovy a divoké štvanice za zvěří byly životní potřebou i oblíbenou zábavou. Nedokázaly však splnit další, ještě silnější touhu člověka. Nedokázaly totiž koně porovnávat mezi sebou, jasně určit, který je nejrychlejší a prostřednictvím koně určit, který jezdec je nejzdatnější. A o to člověku šlo především.
Alexander Makedonský, syn krále Filipa II. a Kleopatry, byl pánem dotud nebývalé říše a ztělesněním světového panství.
Krátce po Alexandrovi se dala do pohybu vojska statečných Římanů. Byly to především jízdní legie, které věhlasné impérium rozšířily daleko za středomořskou Evropu. Pro statisícové vojenské a obchodní kolony už museli povolaní římští stavitelé budovat dokonale propojenou síť pečlivě dlážděných silnic. Kámen po kameni, kostku po kostce. Celková délka...
Jestliže ve starém Řecku patřily dostihy k těm nejoblíbenějším zábavám, pak se mezi obyvateli Říma staly hotovou posedlostí a vášní. Byly už nejen sportem. Stále více se měnily ve společenskou záležitost, postupně se stávaly i předmětem diferenciace lidu - členové nejbohatších vrstev si opatřovali dostihové stáje, přední patricijské rodiny za...
Jezdci a chovatelé se doslova pídili po vzácných koních, za jejich získání nabízeli pohádková jmění, zkoušeli i různé podvody, v zoufalé touze nasazovali své životy. Čistokrevní hřebci, kteří v rukou nových majitelů opouštěli Arabský poloostrov, dávali počnout miliónům koní teplokrevných plemen. Člověk získal nový typ koně, s nímž bude snáze a...
Na honosně vyzdobeném nádvoří se mačkaly davy vzrušených diváků, z vysokých dřevěných tribun shlíželi vybraní hosté. Slavnostní fanfáry trubačů, rozléhající se z hradních ochozů široko daleko do krajiny, zahajovaly tolik očekávané dějství. Pozornost davů se stočila k vstupní bráně, napětí vzrostlo.
Pro rytířský výcvik se ze stád vybírali pouze hřebci, a to zdaleka ne všichni. Zkušené oči jezdců mezi pasoucími se zvířaty v ohradách dlouho pátraly po tom pravém. Pro působivá turnajová vystoupení musel být hřebec dostatečně ušlechtilý, s dlouhými rousy na nohou, démonického vzhledu. Musel mít výraznou hlavu s bystrým okem a silným vzpřímeným...
Obliba lovectví a dostihového sportu se v Evropě šířila po Kristu. Lovci na koních se stali hrdiny mnoha pohanských a křesťanských legend, cechu nimrodů byl dokonce přidělen patron sv. Hubert.